"Přijeď k nám na týden", doporučené výlety u nás a v Polsku

111

1

 

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

112

malované obrázky / malowane obrazy / painted pictures / gemalte Bilder

 

SOUHRN PRO WEB 5

Gmina Międzylesie

 

Międzylesie (česky Mezilesí) je nevelké příhraniční město, které se může pochlubit bohatou historií. Vzniklo na místě, kterým v 1. a 2. století našeho letopočtu vedla proslulá Jantarová stezka. Roku 1315 přešlo spolu s okolními vesnicemi do majetku šlechtického rodu Gloubosů, kteří se zasloužili o  jeho rozkvět a  vybudovali hrad s mohutnou Černou věží. Během husitských válek město utrpělo značné ztráty. Následný úpadek se podařilo zastavit teprve počátkem 16. století, kdy zdejší panství získal J. Tschirnhaus, rytíř z  Bolkowa. Tehdy bylo Mezilesí obnoveno a  získalo dnešní podobu. Přes různé pohromy se dokázalo vzpamatovat, zejména zásluhou okolních vesnic a  polohy na staré obchodní stezce vedoucí z Moravy. V 19. století byla do Mezilesí přivedena železnice, město dostalo novou školu a nemocnici. Působila zde celní komora, v provozu byla pila, sedm výroben šňupavého tabáku, továrna na betonové tvárnice a  střešní tašky a závod na výrobu záclon. Dnes město plní funkci lokálního střediska obchodu a služeb. Je také centrem sportovního dění v obci – disponuje sportovní halou, venkovními hřišti, plaveckým bazénem a posilovnou.

Miedzylesie zámek

DŘEVĚNÝ KOSTELÍK V KAMIEŃCZYKU sv. Michala Archanděla z roku 1710 stojí ve svahu nad vesnicí. Je to celodřevěná stavba s šindelovou střechou, bedněnými stěnami a  věží zakončenou cibulovitou helmicí. Interiér kostela je barokní. Nejhodnotnějšími prvky výzdoby jsou polychromie z  roku 1734 na parapetu kůru a emporách. Malby na stropě a  ostatních stěnách pocházejí z roku 1935.

HRAD ŠNALENŠTEJN (SZCZERBA) Zřícenina hradu se nachází nedaleko vsi Gniewoszów, na zalesněném hřebeni v jihovýchodní části Bystřických hor, v nadmořské výšce 520 m. Hrad byl postaven počátkem 14. století na místě někdejšího hradiště. Po dobytí husity v roce 1428 již nebyl obnoven. Do dnešní doby se dochovaly části hradeb, dosahující výšky 9 m, a zbytky obytných budov s pozůstatky kleneb.

TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI ROZHLEDNA NA HOŘE KLEPÝ Unikátní hora Klepý (Trójmorski Wierch) je jedním ze 13 vrcholů v masivu Králického Sněžníku, jejichž nadmořská výška přesahuje 1000 metrů. Výjimečnost tohoto místa spočívá v hydrologických podmínkách, které zde panují. Voda odtud odtéká do tří různých moří: svahy na české straně patří do úmoří Severního a Černého moře, z polské strany je voda odváděna do Baltského moře. Na vrcholu byla v letech 2008-2009 postavena dřevěná, 25 metrů vysoká rozhledna, z  níž je krásný výhled do okolí. Z polské strany vede na vrchol cesta po modré a  zelené značce z  vesnice Jodłów a po žluté a zelené z osady Międzygórze. Z české strany lze na Klepý vystoupit po modré značce z Dolní Moravy a po červené z Králíků.

REKREAČNÍ BAZÉN V MEZILESÍ (MIĘDZYLESIE)

Bazén v Mezilesí je moderní komplex s ohřívanou vodou, vybavený také dalšími rekreačními a sportovními zařízeními, jako je volejbalové hřiště, dětské hřiště a pláž s lehátky. Objekt poskytuje služby v oboru rekreace a aktivního odpočinku pro děti, mládež, dospělé osoby a tělesně postižené osoby. Poloha objektu umožňuje odpočinek stranou od životního shonu uprostřed přírody, která zaručuje rekreaci a pohodu.

JESKYNĚ SOLNÁ JÁMA Nevelká krasová jeskyně se nachází v prostoru bývalého kamenolomu ve svahu kopce Czerniec, v nadmořské výšce 590 m. Vznikla erozním působením vody ve vápencové čočce. Má délku kolem 40 m a  je tvořena svažující se chodbou, která se na konci rozdvojuje – pravá část vede do komory s krasovým jezírkem, levá končí vodním sifonem.

 

Bystrzyca Kłodzka – královské město, dílo středověké urbanistiky - Městská turistická trasa

 

Na přelomu 13. a 14. století bylo na široké pískovcové terase mezi dvěma řekami založeno město, které si přes četné války, požáry a katastrofy zachovalo původní uspořádání s téměř kompletním systémem opevnění.

 Bystrzyca Klodzka 0816

Těžko lze přehlédnout město, které jako Bystrzyca Kłodzka láká turisty půvabem svého panoráma. Umístěné na vysoké terase, mezi dvěma řekami – Bystřicí a Kladskou Nisou, pyšní se svou mnohasetletou zástavbou, helmicemi věží, baštami, červenými střechami a hnědými dřevěnými pavlačemi. Zve nás do svého nitra, do časů středověku. Dejme městu příležitost, aby nám odhalilo svou minulost i současnost. V úzkých uličkách, starých domech a nejbližších předměstích hledejme zbytky staré architektury – pěkné portály, klenuté chodby, zajímavě řešená schodiště, malby a sochy. Město začalo vznikat zřejmě již koncem 13. století. Bylo založeno na otevřeném, avšak přirozeně bezpečném místě a obehnáno vysokými kamennými hradbami s řadou bašt a bran, uzavíraných na noc těžkými mřížemi spouštěnými na řetězech. Uvnitř stavitelé vyznačili hlavní náměstí ve tvaru obdélníku.

Z náměstí, jak předepisuje magdeburské právo, vybíhají kolmo ulice, které rozdělují město na čtvrtě. V severozápadní části města vyrostl kamenný kostel, v severovýchodní čtvrti vzniklo Malé náměstí, a v jižním cípu byla postavena mohutná obytná věž – sídlo dědičného fojta, oddělené od města obranným valem a příkopem.

Takto uspořádaný a opevněný komplex s rozlohou 5 hektarů a půdorysem ve tvaru oválu si zasloužil uznání krále Jana Lucemburského, jenž roku 1319 udělil Bystrzyci právní samostatnost a zařadil ji mezi královská města. Středověká Bystrzyca žila klidným rytmem malého řemeslnického městečka, poskytujícího služby okolním obyvatelům a poutníkům, projíždějícím starou stezkou z jihu na sever. Známá byla především zásluhou soukenictví a dobrého piva, které se zde vařilo. Toto klidné období přerušily husitské války, zejména těžký útok táboritů v roce 1429.

Osud bohužel neuchránil Bystrzyci před katastrofami v podobě požárů, epidemií, válek, vojenských tažení a drancování. Po roce 1622 silná protireformace, kontribuce a přechody rakouských, saských a následně švédských vojsk pustoší město i okolí. Zkázu dovršují nemoce a požáry. Další zničení způsobují dluhy po napoleonských válkách na konci 18. století a dva rozsáhlé požáry v letech 1800 a 1823. Přes všechny rány osudu si však město zachovalo své středověké uspořádání spolu s hradbami, které jej obklopují. Toto urbanistické řešení s téměř kompletním systémem opevnění je dnes předmětem památkové ochrany. Odškodnění vyplácená po francouzskopruské válce (1870–1871) dala městu příležitost k novým investicím. Rozvíjí se zejména dřevařský průmysl, obnovují se veřejné budovy, staví se nemocnice, školy, budova okresního úřadu. Jsou zasypávány obranné příkopy, ruší se Nová a Kladská brána, vznikají nové příjezdové silnice a železniční trať.

Obě světové války se Bystrzyci vyhnuly. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byly opraveny hradby a bašty, rekonstrukcí prošla řada historických budov včetně radnice a přistoupilo se rovněž k zabezpečení podzemních chodeb, které budou zpřístupněny jako nová turistická atrakce města. K prohlídce nejstarší částí Bystrzyce lze využít Městskou turistickou trasu, která byla připravena a vyznačena za finanční podpory Evropské unie. Zájemci o hlubší poznání historie města mohou nahlédnout do staré Městské knihy z let 1398–1497, uložené ve sbírkách zdejšího Muzea zápalek, nebo do následujících publikací: F. Volkmer, Geschichte der Stadt Habelschwerdt in der Grafschaft Glatz, 1897; K. Bartnik, Bystrzyca Kłodzka, 1982; M. Ruchniewicz, S. Rosik, P. Wiszewski, Bystrzyca Kłodzka. Zarys rozwoju miasta na przestrzeni wieków, 2007.

 

Urbanistické a architektonické hodnoty Bystrzyce Kłodzké daly podnět k vytvoření turistické prohlídkové trasy, která umožňuje toto půvabné město lépe poznat. Bystrzyca Kłodzka je jedním z mála měst v Polsku, a dokonce v Evropě, jež si zachovalo původní středověké opevnění s baštami – vstupními branami do historického centra.

Ani uspořádání ulic a domů se od časů založení města nezměnilo. Vyznačený prohlídkový okruh začíná u Rytířské bašta (Baszta Rycerska). Vede přes Malé náměstí (Mały Rynek) a ulicí Okrzei na náměstí Svobody (Plac Wolności), jehož celý obvod, s výjimkou dvou novodobých staveb, tvoří historicky cenné budovy, pocházející převážně z 18. století.

Z náměstí Svobody trasa pokračuje Podměstska ulicí (ul. Podmiejska) k Vodní bráně (Brama Wodna) a pak podél hradeb ulicemi Podměstskou (ul. Podmiejska) a Přátel (ul. Przyjaciół), až na náměstí M. Curie-Skłodowské, kde se nachází kostel sv. Michala Archanděla s farními budovami. Ke kostelu lze dojít také Kostelní ulicí (ul. Kościelna). Dále trasa vede podél hradeb zpět k Rytířské bráně a Muzeu zápalek. Z hlavního okruhu vede odbočka k památkovým objektům mimo městské opevnění. Jedná se o bývalý špitál pro chudé s kostelem sv. Jana Nepomuckého a pomník téhož patrona u mostu ve Špitální ulici (ul. Szpitalna).

Prohlídková trasa se nyní proměňuje v trasu vycházkovou. Vede Železniční ulicí (ul. Kolejowa) do rekreačního areálu na druhém břehu Kladské Nisy. Značenou stezkou lze dojít ke kapli sv. Floriána, k vyhlídkám na město a ke koupališti, které zde bylo zřízeno již v 19. století. Bystrzyca Kłodzka je významným správním a kulturním centrem regionu, nacházejícího se v jižní části Kladského výběžku. Patří k nejhezčím městům Dolního Slezska. Jeho bohatá historie a kultura jsou výsledkem mnohasetleté přítomnosti různých národností, vyznání a tradic. V Bystrzyci se velmi dobře rozvíjí kulturní život. Městský kalendář akcí je bohatý na nejrůznější kulturní, společenské a sportovní události.

V okolí města jsou velmi dobré podmínky pro zimní sporty. Zasněžené horské svahy pravidelně využívají milovníci sjezdového lyžování. V horském středisku Spalona každoročně probíhá masový závod v běhu na lyžích „Bystrzycki Bieg Narciarski“. Rovněž v samotné Bystrzyci Kłodzké je organizováno množství sportovních akcí regionálního, celostátního i mezinárodního dosahu. Bystrzycko je také velmi atraktivní turistická oblast. Vzniká zde mnoho rekreačních středisek, penziónů a agroturistických zařízení se zajímavou nabídkou.

1. RYTÍŘSKÁ BAŠTA z počátku 14. století, nazývaná

také baštou Řeznickou. Jedná se o kamennou věž se

střílnami a cihlovou jehlanovitou helmicí přistavěnou

roku 1608. V roce 1843 byla adaptována na zvonici

sousedního evangelického sboru se školou. V této budově

se od roku 1964 nachází Muzeum zápalek.

 

2. MUZEUM ZÁPALEK - nachází se v objektu

bývalého evangelického kostela a farní školy. Budovy

pocházejí z let 1821-1822 a jejich dnešní podoba je

výsledkem přestavby provedené po tragickém požáru

města v roce 1823. Muzeum zde působí od roku

  1. Obsahuje bohaté sbírky nejrůznějšího náčiní

k rozdělávání ohně, zápalkových krabiček a nálepek

z různých zemí světa. V muzeu se také nachází regionální

expozice věnovaná historii města a okolí.

 

3. PRANÝŘ - památka středověkého práva z roku 1556

Původní pranýř zničil požár. Nový pranýř byl

v roce 1556 postaven v horní části hlavního náměstí

(Rynku) a odtud roku 1813 přemístěn na Malé náměstí

(Mały Rynek). Dochovaný latinský nápis „Deus impios

punis“ (Bůh trestá nepoctivce) a železné kruhy u paty

pranýře svědčí o jeho původním účelu.

 

3. KLADSKÁ BAŠTA z počátku 14. století – součást

městského opevnění. Přiléhala ke Kladské bráně

(zbourané r. 1843) – hlavnímu vjezdu do města.

Jedná se o kamennou věž s jehlanovitou helmicí

z roku 1568 a střílnami v horní části. Před zasypáním

obranného příkopu obě části Kladské ulice spojoval

dřevěný most stržený roku 1855.

4. RADNICE - novorenesanční stavba z let 1853.

Původní budova radnice s cimbuřím a věží

s hodinami zde stála již ve 14. století. Pak následovaly

četné opravy a přestavby po požárech, které postihly

město v letech 1469, 1475, 1667, 1703, 1756, 1758,

1800 a 1823. Z období renesance se dochovala věž

se zbytky sgrafitové výzdoby.

 

5. POMNÍK SV. TROJICE - monumentální dílo

Jörga z roku 1736. Třístupňový podstavec zvedá

do výše sousoší sv. Trojice, pod ním Marie Immaculata,

archanděl Michael a postavy sv. Josefa, Jáchyma

a Anny. Na zábradlí sv. Florián, Jan Nepomucký

a František Xaverský. Tento pomník byl postaven ve

městě, které jako první v Kladském výběžku potlačilo

protestantství.

 

6. FOJTSTVÍ - středověká obytná věž, sídlo dědičného

fojta, původně oddělené od města valem a příkopem.

Po odkoupení městem (1604) byla používána k vojenským

účelům a nazývána vojenskou věží. V roce

1767 snížena, zbavena obranné funkce a včleněna

do okolní zástavby. V přízemí lze spatřit klenuté stropy

a středověké kamenné prvky.

 

7. VODNÍ BRÁNA - kamenná, ze strategických důvodů

zesílená věžová brána z počátku 14. století, s cimbuřím

a jehlanovitou helmicí z roku 1508. Dříve uzavíraná

pomocí železné mříže spouštěné na řetězech. Uvnitř

věže se vybíraly poplatky za vjezd do města.

 

7, 10, 11. MĚSTSKÉ HRADBY se třemi věžemi, vedoucí

kolem starého města a zachované téměř v celém

rozsahu. Kamenné zdi tloušťky 1 m, původně s cimbuřím

a několika brankami, jsou dnes značně snížené. Místy

tvoří součást domů, postavených v jejich sousedství. Za

vybudování hradeb získalo město již v roce 1319 od

krále Jana Lucemburského úplnou právní samostatnost

a zařadilo se tak mezi města královská.

 

8. KOSTEL SV. MICHALA ARCHANDĚLA založený

ve 13. stol. Komplikovaná silueta kostela, jejíž východní

část pochází ze středověku a západní z 20. století, navazuje

na slezskou renesanci a je výsledkem četných přestaveb,

probíhajících od 13. do 20. století. Jedná se o halový

kostel s věží na jižní straně, západním průčelím se dvěma

štíty a neorenesančními portály pocházejícími z počátku

  1. století. Uvnitř lze spatřit sochu Madony s dítětem

(15. století), kamennou křtitelnici (1577), barokní sochy,

barokní mříž, novogotický oltář a kazatelnu.

9. SOUBOR FARNÍCH BUDOV vzniklý v 19. a 20. století

přestavbou bývalé fary (1575) a farní školy (1597).

Jedná se o skromně vyhlížející budovy kryté polovalbovou

střechou, spojené společnou římsou a vnitřním

dvorem. Na straně otočené ke kostelu se nachází dva

kamenné portály, jeden s letopočtem 1575.

 Bystrzyca Klodzka 0836

Nad Divokou Orlicí

 

 

 

Úvodní slovo vydavatele

Česká republika není jen Praha, Moravský kras a Karlovy Vary, podobně jako Polsko není samotný Krakov, Wieliczka nebo Mazurská jezera. V obou zemích najdeme místa a zákoutí s bohatou a složitou historií, s památkami, které si zaslouží naši pozornost, s přírodou nenarušenou civilizací a neopakovatelnou krajinou. K takovým místům patří i údolí řeky Divoké Orlice, které odděluje Bystřické hory (Góry Bystrzyckie) od Orlických hor.

V polských turistických průvodcích budeme marně hledat byť jen stručný popis tohoto kousku pohraničí. Ani z map se o něm mnoho nedozvíme. A to je hlavní důvod, který nás vedl k vydání tohoto skromného průvodce.

Druhý důvod je neméně závažný. Náš malý průvodce musí zapadat do systému turistických informací vznikajícího na území obce Bystrzyca Kłodzka jako nezbytná součást propagace obce a jejích hodnot. Vždyť jedním z hlavních cílů takového systému je poskytovat informace, k čemuž podobné pomůcky velmi potřebujeme.

Existuje i třetí důvod. Hranice s našimi jihozápadními sousedy je stále méně zřetelná a kontakty s nimi se neustále zlepšují, což platí i pro oblast turistiky. Hory a údolí nás přestávají dělit. Velmi slibně se rozvíjí přeshraniční spolupráce mezi městy, obcemi a sdruženími v rámci euroregionů. Ke vzájemnému sblížení se musíme nejprve poznat. Neobyčejná minulost, kulturní bohatství tohoto kraje, společné slovanské kořeny - to vše navíc podtrhává nezaměnitelná horská krajina. Jedno i druhé si zaslouží naši pozornost.

Hory zde máme k tomu, abychom je obdivovali – řekl Władysław Krygowski, jenž je výstižně popsal ve svých dílech. A zejména ty hory, které jsme dosud neznali.

 

Jedna taková obec

Obec Bystrzyca Kłodzka leží ve středních Sudetech, v jižní části Kladské kotliny. Čítá téměř 22 tisíc obyvatel a její území s rozlohou 338,6 km2 se rozkládá mezi údolím Divoké Orlice v západní části Bystřických hor (Góry Bystrzyckie) a hlavním hřbetem masivu Králického Sněžníku na východě. Hraničí s Českou republikou a na jihu se sousední obcí Międzylesie. Středem obce prochází mezinárodní silniční a železniční trasa do Prahy, Brna a Vídně.

Profil terénu na území obce je neobyčejně rozmanitý: od sídel ležících v údolích (330 m n.m.) až po horské vesnice položené v nadmořské výšce 750 m. Lesy zde pokrývají až 44,6 % území. Obec se skládá ze 30 vesnic, k nimž patří lázně Długopole Zdrój a horská osada Międzygórze – velmi atraktivní turistická a rekreační lokalita.

Horské oblasti obce Bystrzyca Kłodzka mají přiměřeně, avšak dostatečně rozvinuté turistické a rekreační zázemí, což lze považovat za přednost, neboť svědčí o nenarušenosti území a možnostech jeho udržitelného rozvoje.

Hospodářství obce má průmyslově-zemědělský charakter (nevelká převaha městského obyvatelstva) a poměrně bohaté surovinové zázemí. Je založeno zejména na využití místních přírodních zdrojů – lesních, zemědělských i minerálních, přičemž velký význam zde mají bohaté tradice ve zpracování zemědělských a potravinářských produktů, lehký průmysl a dřevařská výroba, zejména výroba zápalek, papíru a nábytku. Rozvoj podnikání se stále víc spojuje s turistikou a zajišťováním zimní a letní rekreace. Napomáhají tomu velmi dobré přírodní podmínky, mírné podhorské a ve výše položených lokalitách také stimulující klima, ložiska minerálních vod a konečně bohatá historie a architektura tohoto pohraničního regionu.

Partnerskými městy obce Bystrzyca Kłodzka jsou Ústí nad Orlicí (Česko), Laissey (Francie), Alcaniz (Španělsko), Amberg (Německo) i Kaźmierz Wielkopolski (Polsko).

 

Bystrzyca Kłodzka

Nejlepší představu o půvabu Bystrzyce může dát pohled zvenčí, z okolních kopců zdvihajících se na druhé straně řeky Kladské Nysy (Nysa Kłodzka). Teprve odtud v plné kráse spatříme její terasovitou zástavbu. Nejníže nad řekou leží bývalé předměstí. Nad ním se pyšní rozmanitostí svých zdí, střech a věží staré město. K poznání města, jakým je Bystrzyca, nevystačí jen zběžná prohlídka památek. Musíme se také projít jeho těsnými uličkami kolem nejstarších domů, vystoupat po kamenných schodech mezi staletými zdmi, abychom pak udiveni stanuli před zajímavě vyhlížejícím kamenným portálem.

Bystrzyca Kłodzka má středověký královský původ. Její geografická poloha působí dosti neobvykle – leží v tzv. Příkopu horní Nysy, v oblasti, jejíž odlišný terénní profil vědci zaznamenali a pojmenovali teprve v polovině 20. století. Kladská Nysa si zde vyhloubila klikaté údolí, podél kterého se soustřeďovalo osídlení.

Ačkoliv počátky města přesně neznáme, z jeho umístění na obchodní stezce spojující Slezsko s českými zeměmi můžeme usuzovat, že osídlení zde existovalo již v 11. století. Město s největší pravděpodobností založil kastelán Havel z Lemberka, jenž dostal Kladsko do správy od českého krále Václava I. Německý název tehdejší osady – Habelschwerdt – se překládá jako „Havlův pahorek“. Název Bystřice se poprvé objevil v roce 1369. Z jazykovědného výzkumu vyplývá, že noví osadníci sem přišli zejména z Hesenska, Saska a Lužice. Dne 4. července 1319 český král Jan Lucemburský jmenoval bystřickým fojtem Jakuba Rückera, který se zasloužil o vybudování městských hradeb. O několik měsíců později získalo město plnou právní samostatnost.

Svými četnými památkami by mohla Bystrzyca Kłodzka obdarovat nejedno město, a to i přes četné útrapy, jimiž musela v průběhu staletí projít: husitské války, třicetiletá válka, tažení lisovčíků, Švédů atd. Často ji okupovala cizí vojska, ničily ji požáry. A když se vše podařilo opravit a obnovit, přicházely další pohromy: velká povodeň v červnu 1827, epidemie cholery v letech 1831 a 1837 a silné zemětřesení v lednu 1901.

Obě světové války Bystrzyci naštěstí ušetřily, a proto se zachovalo téměř kompletní středověké urbanistické řešení města včetně hradeb a značné části staré zástavby. Historické domy pocházejí většinou z 19. století, avšak části některých z nich jsou mnohem starší. Jedná se především o dvou až třípodlažní budovy. Ve starších měšťanských domech nás zaujmou kamenné portály, renesanční klenby a barokní architektonické prvky.

K nejcennějším památkám patří zejména městské hradby se třemi věžemi: Rytířskou, nazývanou také Černá věž (z roku 1319, v roce 1843 přestavěna na zvonici evangelického sboru), věží Kladské brány (se zbytky dvoupatrové brány) a baštou Vodní brány (vedle ní se nachází bývalé fojtství – obranná obytná věž, původně o dvě patra vyšší). Z dalších památek jmenujme goticko-renesanční kostel sv. Michala Archanděla z poloviny 13. století, radnici ze 14. století s pozdějšími renesančními úpravami, barokní kapli sv. Františka Xaverského, pozdně renesanční šlechtický dvůr, kapli sv. Floriána a monumentální kamenný sloup se sousoším sv. Trojice z roku 1736, znázorňujícím výjev ze 12. kapitoly Zjevení sv. Jana.

Na Malém náměstí (Mały Rynek, kdysi Dobytčí trh) se pyšně tyčí symbol středověkého výkonu spravedlnosti – pranýř z roku 1556 zhotovený z kamene. Zachoval se v plně funkčním stavu včetně železných kruhů k připoutání odsouzenců. Tři a půl metru vysoký sloup pranýře svým tvarem připomíná jistou část mužského těla, což přidává na pikantnosti trestům, které si tu odsouzení za prostopášnost odpykávali (citát z městské kroniky: „... po dva týdny milenec s milenkou stáli před kostelem za ruce přivázaní ke kameni pekelnému…“).

Rovněž zajímavá a ne až tak příznačná pro drsné středověké časy je skutečnost, že roku 1636 bystřičtí radní zavedli funkci městského „strážce morálky“, jenž měl stíhat všechny projevy špatných mravů, zhýralosti a prostopášnosti. Jak se zdá, k této instituci se ve městě přistupovalo s plnou vážností, neboť se tu udržela po celých 90 let. Zda splnila svůj účel a alespoň trochu přispěla ke zlepšení mravů, o tom se městské kroniky nezmiňují.

Ve 2. polovině 19. století v Bystrzyci vznikly tři další továrny na zápalky. Od té doby je s nimi město nerozlučně spojeno. Není proto divu, že právě zde vzniklo jako jediné v Polsku a patrně jako jedno ze čtyř na světě muzeum zápalek (Muzeum Filumenistyczne), které shromáždilo bohaté sbírky různých předmětů využívaných k rozněcování ohně – křesadel, olejových lamp, zapalovačů a zápalkových nálepek.

Nejzajímavější turistická stezka, která vychází z Bystrzyce Kłodzké, je zeleně značená trasa vedoucí přes sedlo Przełęcz Spalona a vesnice Huta a Stara Łomnica do Gorzanowa. Po žluté značce se můžeme vydat přes Starou Bystrzyci, Zalesie, Hutu a Pokrzywno do lázeňského městečka Polanica Zdrój.

 Bystrzyca Klodzka 0848

Lasówka

Lasówka se liší od ostatních okolních vesnic táhnoucích se podél horských silnic. Avšak nejen tím nás zaujme. Leží na mírném a velmi rozlehlém svahu, shora uzavřeném stěnou lesa a dole korytem Divoké Orlice, která si umínila, že poteče jaksi „proti proudu“, čili do Severního moře místo do Baltického. V dávné pastýřské osadě roztrousily se mezi loukami a potoky dnes již málo početné staré chalupy a nové, místy přehnaně okázalé chaty. Lasówka se stala rekreační vesnicí s krásným výhledem na svahy a téměř vyrovnanou vrchovinu, ze které sotva vyčnívají nejvyšší vrcholy Orlických hor.

Původně to byla sklářská osada s pyšným jménem Kaiserwalde (1662), z níž zde zbyla už jen hájovna nazývaná Královský les (Królewski Las). První opravdovou sklářskou huť zde v polovině 60. let 17. století zřídil sklářský mistr A. Peterhausel z nedalekého Bedřichova. Asi o 100 let později si huť pronajali bratři Rohrbachové – zakladatelé moderního sklářství v oblasti Kladska. V roce 1825 měla vesnice 42 domů, fungovalo zde 6 bavlnářských dílen, vodní mlýn, vápenka a zanedlouho k nim přibyly také pivovar a lihovar. V polovině 19. století v Kaiserwalde působila nevelká továrna na zápalky a hostinec s pokoji pro hosty, ačkoliv podobný objekt v Zelence (na tehdy rakouské straně hranice) náročnější klienti vyhledávali častěji. V těch dobách představovala Lasówka spolu se sousedními Mostowicemi a mezi nimi ležícími Piaskowicemi (s ložisky křemenného písku) skutečné sklářské centrum. Vyráběly se zde stovky tun taženého skla, skleněných tabulí, zdravotnického skla a později také výrobků z křišťálového skla, které si získaly věhlas i za hranicemi Evropy.

Na počátku 20. století byla Lasówka již známou a oblíbenou rekreační lokalitou, což platí dodnes.

V polských turistických příručkách nezjistíme, že v Lasówce se narodil jeden z nejslavnějších pilotů na světě Hermann Köhl. Do historie letectví se zapsal prvním přeletem Atlantiku z východu na západ. Dokázal to v jednomotorovém dolnoplošníku Junkers W 33. Na nebezpečné výpravě ho doprovázeli Ir James Fitzmaurice a Günter von Hünefeld, přezdívaný Šílený baron. Vystartovali 12. dubna 1928 z Dublinu a po 36 hodinách přistáli na Zeleném ostrově v zátoce sv. Vavřince. Nespočetné davy pak trojici hrdinů vítaly v New Yorku a Chicagu. Mladý Hermann často přicházel na zábavy do penziónu Prinzessin Charlotte (dnes Piastów Gród) v Dušníkách (Duszniki Zdrój). Na samém počátku první světové války, během dovolené strávené v tomto lázeňském městečku, se svými přáteli – neméně uznávanými vojenskými piloty Ernstem Udetem a Mannfredem von Richthofenem – předváděl zdejším hostům leteckou akrobacii.

Lasówkou prochází dálková turistická trasa M. Orlowicze (Główny Szlak Sudecki im. M. Orłowicza; celková délka cca 350 km). Její úsek na území obce Bystrzyca Kłodzka vede z Lasówky přes sedlo Przełęcz Spalona a dále vesnicemi Długopole Zdrój, Wilkanów, Igliczną a Międzygórze.

Mostowice

V místě, kde tzv. Sudetská autostráda (dálková silniční turistická trasa procházející polsko-českým hraničním pohořím) několika serpentinami opouští údolí Divoké Orlice a stoupá k východu směrem na sedlo Przełęcz Spalona, se rozkládá nevelká ves Mostowice. Před touto rekreační osadou se otevírají velké perspektivy. Nejen díky malebnému okolí a příznivým klimatickým podmínkám, ale také zásluhou zdejšího hraničního přechodu Mostowice – Orlické Záhoří.

Téměř s jistotou víme, že původně zde stála lesní pohraniční strážnice, ze které později vznikla osada. První písemná zpráva pochází teprve z roku 1596 a zmiňuje se o osadě zvané Landebrück. Její obyvatelé prý měli za úkol chránit v okolních lesích zvěř před českými lovci. V 18. století Mostowice náležely mezileskému panství, které držel šlechtický rod Althannů, a koncem tohoto století byly majetkem barona Stillfrieda ze Szczytné. Tehdy se vesnice Mostowice změnila v docela velké městečko s asi 1500 obyvateli. Stalo se to velmi jednoduchým způsobem – byly totiž spojeny s nedalekým Kunštátem, nacházejícím se na druhé straně řeky, kde tehdy žili Němci.

Mostowice, Piaskowice a Laskówka tvořily ve 2. polovině 18. století jednu souvisle osídlenou oblast, neboť tyto vesnice na sebe plynule navazovaly.

V 19. století představovaly Mostowice největší a průmyslově nejrozvinutější lokalitu v Bystřických horách. Od roku 1840 patřily princezně Marianě Oranžské. Fungovaly zde 4 vodní mlýny a četné lnářské dílny, pracovaly tu kovárna, vinopalna, pivovar, pila a dokonce i celní úřad. Ve 2. polovině 19. století Mostovice prožívaly své vrcholné období. Působila zde mj. ruční papírna, malá továrna na zápalky, malá výrobna dřevěných hraček, a v Prusku tehdy jediná brusírna umělých drahokamů a skleněných perel sloužících k výrobě šperků.

V té době začali do Mostowic přijíždět rekreanti a později i lyžaři, které přitahovala krása zdejšího okolí.

Po dvou obdobích, během nichž docházelo v Bystřických horách k vylidňování vesnic, zůstalo v Mostowicích v roce 1978 pouze 7 zemědělských usedlostí s 25 obyvateli. Turista, který sem dnes „zabloudí“, se na chvíli zastaví okouzlen krásou lehce zvlněného údolí Divoké Orlice. Z okolních kopců uvidí věž barokního kostela a protáhlou zástavbu Orlického Záhoří. Výše se rozkládají už jen louky, pole a stěna smrkového lesa, který porůstá svahy Orlických hor. Ve vesnici najdeme skromný barokní kostel z roku 1780. Jeho věž je zastřešena cibulovitou helmicí. Před svatyní stojí kamenná socha sv. Jana Nepomuckého a malý pomníček obětem první světové války.

Spalona

Začněme malou senzací, nebo spíš zmatkem na počátku roku 2002. Chata Jagodna, patřící polské turistické organizaci PTTK, dostala název podle nejvyššího vrcholu Bystřických hor (Gór Bystrzyckých). Později se však ukázalo, že Jagodna zdaleka nemusí být nejvyšší. Známý polský vlastivědec Mariusz Szatkowski důkladně prostudoval až 242 topografických map (včetně těch nejstarších) a vyšlo mu, že výšky některých vrcholů v Sudetech jsou na polských mapách podány chybně a kromě toho některé z nich vůbec nemusí být nejvyšší. Týká se to také Jagodné. Z vrstevnic na mapě vyplývá, že asi 1000 m severně od Jagodné (977 m) leží bezejmenný vrchol o výšce 985 m! Nelze ho zaměnit se Sasankou (965 m), protože se nachází asi 400 m na jihozápad od ní a 125 m na západ od modré značky. Jestliže má pan Szatkowski pravdu, což případně potvrdí přesnější geodetická měření, bezpochyby vznikne Nowa Jagodna (985 m).

Obec Spalona, již zasáhl velký požár v roce 1473, leží pod stejnojmenným horským sedlem. Pro upřesnění: vlastní sedlo o nadmořské výšce 778 m (a tedy v průměru o 30 m níže) se nachází v zalesněném hřbetu severozápadně od turistické chaty, ve stejné výšce jako vesnice Spalona.

Sedlo Spalona (Przełęcz Spalona, 800-815 m) leží v mírném svahu hory Sasina a je nejdůležitější turistickou a silniční křižovatkou uprostřed Gór Bystrzyckých. Na horskou silnici zvanou Sudetská autostráda se zde napojuje tzv. Spalona Droga od Bystrzyce Kłodzké a s ní se pod sedlem spojuje Krzywa Droga vedoucí z horní části vesnice Młoty.

Na sedle najdeme agroturistický statek a chatu Jagodnou – vyhledávané a pohodlně přístupné objekty, neboť dnešní civilizovaní turisté rádi na každou horu vyjedou autem. Hojně se zde zastavují také cyklisté a v zimě běžkaři, putující okolními stezkami a lesními cestami. Přeje jim zde dlouho ležící sníh a optimální profil terénu. Vede odtud dokonce žlutá značka do lyžařského střediska v Zieleńci (22 km).

První Hartmannova hospoda stála na sedle od roku 1870. Poměrně rychle se proměnila v turistickou chatu Hartmannsbaude. O čtvrt století později tu vyrostl okázalejší hostinec s prostornými verandami. Plnil vlastně roli typické horské boudy, k níž od roku 1924 pravidelně přijížděly poštovní autobusy. Současná turistická chata s kapacitou 50 lůžek, provozovaná organizací PTTK, působí ve stejné budově, která však byla opravena a rozšířena o jedno křídlo a hospodářskou část.

Interiér chaty je vkusně zařízen. Za zalomením stylové jídelny stojí na čestném místě pohovka, na které prý rád sedával sám Hermann Göring. Je téměř jisté, že vrchní velitel Luftwaffe, maršál a „velký lovčí“ Třetí říše na přelomu 30. a 40. let 20. století přijížděl do zdejšího okolí na hony. Jeho letadlo přistávalo v Dusznikách a startovací dráhu mělo na Wójtowské Równi, kde se školili němečtí piloti kluzáků. Dnes toto místo využívají rogalisté.

Na Spaloné se sbíhají a rozcházejí tři nejdůležitější dálkové turistické trasy: červená, modrá a zelená. Měla by tudy procházet také hypotrasa zvaná Transsudecki Szlak Konny.

 

Rudawa

Vylidňování výše položených vesnic, osad a kolonií v Bystřických horách probíhalo ve dvou etapách: první, v 90. letech 19. století, byla poměrně pomalá; ve druhé, po roce 1945, noví osadníci z nížin rychle opouštěli místa, s nimiž se nesžili. Rudawa se zachránila jen zázrakem. Na konci 60. let 20. století už prakticky neexistovala a její zbytky byly připojeny k nedalekým Mostowicím a Poniatowu. Tato opuštěnost je však dnes předností, díky které se z Rudavy stává oblíbené rekreační letovisko.

Zásluhu na tom má také její poloha ve výrazném zúžení údolí Divoké Orlice, na úpatí masivu Jagodné, ze kterého malebnými dolinami stékají Tartaczny potok, Głożyna a Glejnik. Není divu, že tato zákoutí jsou přirovnávána k alpské krajině. Výhledy na zalesněné svahy tří vrcholů Orlických hor vysokých tisíc metrů a na dvě malé vesničky, či spíše osady, uprostřed lesů za Divokou Orlicí – Podlesie a Novou Ves – působí impozantně.

Rudawu, uváděnou v písemných pramenech z roku 1574 jako Sztolne Żwiry, osídlili čeští osadníci. Došlo k tomu v dobách hraničních sporů o údolí Divoké Orlice, které trvaly téměř 15 let. Do roku 1684 vesnice náležela ke královskému majetku, potom patřila mj. hraběti Althannovi z Mezilesí (Międzylesie), hraběti Magnisovi a princezně Marianě Oranžské (pouze část vsi).

V okolí Rudawy se původně dobývaly měď a železo, které pak místní specialisté vytavovali v kovářské výhni. Vrcholné období prosperity však připadá na polovinu 19. století. Sklářská huť tehdy už nefungovala, ale velmi pružně se rozvíjel hutní průmysl (vytavovala se zde litina), vzkvétalo také domácí tkalcovství. Dnes až těžko uvěřit, že v roce 1840 měla Rudawa 491 obyvatel a v roce 1880 dokonce 655.

Co dnes může Rudawa jako rekreační vesnice – kromě přírodních krás – nabídnout? Zatím ještě skromnou agroturistiku a dvě rekreační střediska, z nichž jedno leží v blízkosti nádrže na Divoké Orlici a má k dispozici lyžařský vlek. Je to středisko Orlica, ve kterém se roku 1992 setkali premiéři Hanna Suchocka a Václav Klaus. Údolí Divoké Orlice je vysněným rájem turistů, kteří s oblibou hledají stopy minulosti. Jen v bočních údolích u samotné Rudawy vypátráme pozůstatky kdysi rušných osad a kolonií.

Rudawa má dokonce své „centrum“. Stojí tam dva staré domy, dvě stodoly, celkem dobře vyhlížející zájezdní hostinec Baca a nevelký kostel. Kostel z počátku 18 století je barokní, později přestavěný v novějším slohu. Jeho střecha s věží se leskne na pozadí smrkového lesa. V jednom rohu kostelního dvora spatříme skupinu německých náhrobků, ve druhém další náhrobky, již bezejmenné, zbavené nápisů a svezené na nevzhlednou hromadu. Stojí tu i kamenná kaple, postavená v roce 2003. Ve vsi najdeme také poměrně okázalé sousoší Ukřižování Krista z počátku 19. století a kamennou postavu sv. Jana Nepomuckého ze stejného období, umístěnou u silnice do Poniatowa.

Než dojdeme z Rudawy na sedlo nad Porębou (Przełęcz nad Porębą), otevře se nám po pravé straně výhled na Poniatów, kdysi velkou vesnici, dnes však jakoby miniaturní se soustředěnou zástavbou. Shora jsou vidět jen střechy domů a kostelní věž.

Údolím Divoké Orlice můžeme z Rudawy dojít do Niemojowa (hraniční přechod), kam v 16. století přijížděli na lovy habsburští císaři. Na přelomu 19. a 20. století proslula tato vesnice jako oblíbené středisko běžkařů.

Poręba

Pod sedlem nad Porębou pramení nevelký potůček. Zpočátku utíká bystře, cestou přibírá asi devět bezejmenných přítoků, potom už pomalejším tempem v širším korytě míjí Bukovou dolinu, ústí do potoka Ponik a s ním odtéká do Kladské Nysy. Ten potůček se nazývá Porębnik. Vesnice, kterou protéká, se jmenuje Poręba a začíná 3 km na západ od Długopole Zdroje. Její domy jsou roztroušeny v rozlehlém slunném údolí. Za výhledem není třeba chodit do kopců. Uprostřed Poręby stačí vyjít do polí a spatříme rozlehlé panoráma ve dvou směrech – na východ a na sever. Čím výše vyjdeme, tím lépe.

Poręba má velmi starý původ, ačkoli písemné prameny se o ní zmiňují teprve v roce 1360. Původně se pravděpodobně jednalo o českou osadu z 1. poloviny 13. století. Roku 1294 toto území král Václav II. daroval cisterciákům z Kamieńce Ząbkowického, později je držely rody Glaubitzů, hraběte Althanna, hraběte Magnise a nakonec princezny Mariany Oranžské.

Dějepisci stále připomínají vzpouru sedláků z Poręby, Ponikwy a několika dalších vesnic, kteří se v roce 1622 postavili na odpor vojákům vybírajícím kontribuce. Došlo dokonce k opravdovému obležení Bystrzyce Kłodzké obsazené posádkou Lichtenštejnových dragounů. Na pomoc musel přijet oddíl několika tisíc udatných a nelítostných lisovčíků, kteří sedláky přinutili k pořádku a plnění povinností.

Obyvatelé vesnic pod východními svahy Jagodné a Dębosze pracovali na polích, živili se řemeslem, chovali voly (hlavní tažnou sílu v tehdejších horách), ve slunném údolí se rozvíjelo sadovnictví a pěstování vinné révy. Koncem 19. století se Poręba široko daleko proslavila chutnými švestkami a samozřejmě i výbornou slivovicí. Není tedy divu, že ji často navštěvovali lázeňští hosté z Długopole Zdroje. Přicházeli sem roklí v Bukové dolině (Buckeltal), a to nejen kvůli nádherné vyhlídce na Jedlniku. U cesty totiž stálo několik hostinců.

  1. únor 1802 se do paměti obyvatel Poręby zapsal nebývalou tragédií. V Górach Bystrzyckých byly laviny vzácností. Jedna se však sesunula z Dębosze. Pobořila tři stavení stojící proti hostinci a vyžádala si 9 lidských životů.

Poręba je patrně jedinou vesnicí v Bystřických horách, která si zachovala svůj charakter. Žijí zde opravdoví hospodáři, kteří staré sudetské usedlosti opouštějí jen velmi neradi.

V Porębě mnoho památek nenajdeme. Je tu jen kostel z roku 1576, v 18. století celkově přestavěný do barokního slohu, poblíž kterého stojí kamenné sousoší Ukřižování a původní smírčí kříž vytesaný z pískovce. Má krátká ramena a neobvyklou „dekoraci“. U cesty spatříme také přírodní památku, kterou je 300 let starý tis, téměř 14 metrů vysoký, jeden z největších v Sudetech. Nad vesnicí v severním svahu Dębosze se nachází štoly, vylámané ve skále v roce 1938. Měly v nich prý být vojenské sklady. Opodál stojí několik bunkrů, před jedním z nich polní stanoviště pro děla. Pod Sudetskou autostrádou, asi 1,5 km na sever, byl objeven systém minérských chodeb.

Klikatá a prudce stoupající silnice nás přivede na sedlo nad Porębou (Przełęcz nad Porębą, 690 m). Opět jsme na Sudetské autostrádě, jejíž název poněkud přehání. Byla zprovozněna v roce 1938 jako část sudetské horské silniční trasy. Dodnes trvají spory, jaký byl cíl její výstavby – strategický nebo turistický? Pragmatičtí Němci jistě počítali s obojím využitím. Jedno však víme jistě: je to jedna z nejmalebnějších horských silnic v zemi. V úseku od sedla nad Porębou do Gniewoczowa tvoří velký oblouk vedoucí traverzem po svazích Dębosza a Jedlniku. Výhledy, které se z těchto míst otvírají, označme za úchvatné.

Po silnici se vydejme Gniewoszowa (pěší trasa je značena modře), odkud nás stezka dále zavede ke dvěma turistickým zajímavostem: zřícenině hradu Szczerba nad Čertovskými kameny (Diabelskie Głazy) – jednomu ze tří kladských středověkých strážních stanovišť – a do jeskyně Solna Jama s jezírkem uvnitř.

Długopole Zdrój

V těchto malých lázních, schovaných v údolí mezi zalesněnými kopci, panuje vskutku idylická atmosféra. Komorní náladu zdůrazňuje také umístění lázeňských budov a parku na terasách ve stínu vysokých stromů. Je tu ticho, téměř jako ve snu. V létě se na louce nad lázněmi opalují jejich klientky.

Z nejstarší zprávy pocházející z roku 1338 víme, že Długopole vyrostlo z osady s názvem Łęgowice, která zásobovala nedalekou Bystrzyci Kłodzkou senem. V polovině 16. století zde fungoval kamencový důl, kterému předcházely pokusy o nalezení zlata. Místo něho se objevila železitá voda, jejíž pramen v roce 1563 vytryskl v jedné štole. Později se ukázalo, že je to poklad neméně vzácný než zlato. Místní obyvatelé tu neobyčejnou vodu rádi pili, koupali se v ní a také ji míchali s vínem, čímž získávali šumivý nápoj. Pramen nejprve svedli do dřevěného a později do kamenného koryta, od kterého prý jen velmi těžko odháněli dobytek.

První vizi lázní měl místní mlynář, který roku 1762 do nedalekého domu umístil velkou dřevěnou káď na koupání. O tom, zda za její používání vybíral vstupné, prameny mlčí. Je zajímavé, že osada již v roce 1789 nesla název Bad Langenau, ačkoliv voda z pramene Emilia se začala čerpat až o 9 let později. V letech 1817-1834 postupně vznikaly dřevěný penzión pro lázeňské pacienty, altán u pramene Emilia a zděný lázeňský dům. V opravdové lázně se Długopole proměnilo teprve tehdy, když se jeho majitelem stal doktor Julius Hancke z Wrocławi se svými potomky. To on založil třicetihektarový lázeňský park a vybudoval novou lázeňskou halu v novogotickém slohu. O něco později již existovala vycházková kolonáda a nové koupelové objekty. Lázně se staly známé nejen v Německu. Mnoho „koupelových hostů“ přijíždělo také ze Slezska a Velkopolska. Od chvíle, kdy se při léčebných procedurách začala využívat radioaktivní rašelina z louky na svahu hory Wronka, začalo být Długopole nazýváno Slezským Marienbadem (Mariánskými Lázněmi).

Nebudeme přehánět, když řekneme, že horská turistika se zrodila v lázních. Horalé nechodí do kopců bezdůvodně. Lázeňští hosté zde však jako první s oblibou hledali pěkné výhledy a půvabná zákoutí, romantická místa a bohatství folklóru. Pro návštěvníky Długopole Zdroje zde byly zřízeny vyhlídky, z nichž nejstarší vznikla před rokem 1824 na Wyszkowském hřbetě a jmenovala se Belveder. O něco později se na stejném hřebeni objevily vyhlídky Mariens Dank a Scharfe Ecke. Vyhlídkový altán byl pod vrcholem Wronka, návštěvníci se rádi vydávali do Pekelného údolí (Piekelna Dolina) nebo pronajatou bryčkou jezdili Bukovým údolím (Bukowa Dolina) a přes Porębu až na Jedlnik. Oblíbeným cílem výletů byly také Igliczna, Międzygórze a Międzylesie.

V Długopoli Zdroji dnes působí čtyři sanatoria, léčebná zařízení nabízející kolem 30 procedur a rehabilitační středisko. Již více než 50 let se tyto lázně specializují na léčbu onemocnění jater, žlučových cest a zažívacího ústrojí. Léčí se zde dále mimo jiné poruchy krevního oběhu, látkové výměny, pohybového ústrojí, chudokrevnost z nedostatku železa, nervózy a vegetativní poruchy.

Zdejší minerální vody jsou charakterizovány jako hydrogenuhličitano-vápenato-sodno-hořečnaté kyselky a železité vody se značným obsahem volného oxidu uhličitého. Mají výbornou a osvěžující chuť, avšak zdravým osobám se nedoporučuje vypít více než jednu sklenici denně. Pocházejí ze tří pramenů (Emilia, Kazimierz a Renata) s celkovou kapacitou pouze 30-40 l/min, přičemž nejslabší je Kazimierz a nejsilnější pramen je Renata, která je navíc mírně radioaktivní. Pro doplnění dodejme, že známá balená voda Długopolanka pochází z pramene ve Szczawině. Jedná se o vodu léčivou, nikoliv minerální, což není totéž.

Długopole nejsou jen lázně, ale také dvě typicky zemědělské vesnice. Stojí za to navštívit Długopole Górne, kde se v místě zvaném Wyszęcin zachovaly zbytky středověkého hradiště z 10.-11. století a v horní části vsi po obou stranách řeky stojí dva dvory – pozdně barokní z roku 1784 a empírový z roku 1807.

Długopolem Zdrojem prochází dálková turistická trasa zvaná Główny Szlak Sudecki.

Dlugopole Zdrój

Międzygórze

V červenci 1997 rozvodněná Wilczka v Międzygórzi změnila vzhled svého známého vodopádu. Z jedné kaskády udělala dvě a horní práh vodopádu snížila o celých 7 metrů (někdo tvrdí, že jen o 4 m). Její dosavadní konkurent, 27 metrů vysoký Kamieńczyk v Krkonoších, si tím upevnil svou pozici nejvyššího vodopádu v polských Sudetech. Tatáž Wilczka v noci ze 7. na 8. července 1997 smetla v nedalekém Wilkanowě téměř vše, co jí stálo v cestě ke Kladské Nyse.

Międzygórze je známým turistickým a rekreačním letoviskem a proslulo jako klimatické lázně na úpatí masivu Králického Sněžníku. V roce 1840 okolní pozemky koupila Mariana Oranžská a zapadlou horskou dřevorubeckou osadu proměnila v rekreační oblast. Roku 1870 v Międzygórzi stál skutečný turistický hostinec nazvaný Pro dobrou náladu (Zur Gute Laune), který měl v nájmu Joseph Weiss, majitel Modrého jelena (Blaue Hirsch) v Bystrzyci Kłodzké. O rok později byla dokončena výstavba turistické chaty Švýcarka (Schweizerei) na holi pod Sněžníkem. Na její slavnostní otevření byla Mariana Oranžská přinesena v nosítkách, neboť takovým způsobem bohatí tehdy poznávali hory. Ve stejné době také vznikla charakteristická dřevěná zástavba Międzygórze, inspirovaná lidovou tyrolskou, skandinávskou a lázeňskou architekturou. Velmi pěkný je soubor dřevěných penziónů s charakteristickými pavlačemi kolem celých pater a bohatou řezbářskou výzdobou.

V roce 1880 zde zprovoznil dr. Jänisch z Jaworu luxusní plicní sanatorium (dnes rekreační zařízení Gigant). Międzygórze na přelomu 19. a 20. století však také aspirovalo na středisko zimních sportů. V lednu 1897 zde proběhl první sjezd na saních rohačkách (dopravených z Krkonoš) na desetikilometrové trase z hole pod Sněžníkem. Začalo se rozvíjet sáňkařství i sjezdové a běžecké lyžování.

Dnes již jen málo příznivců sjezdování ví, že jeho slavný tvůrce a autor první učebnice alpského lyžování na světě Mathias Zdarsky vedl své kurzy právě v Międzygórzi. A působil pouze v Sudetech! Kurzy pořádal v letech 1911-1913 wrocławský oddíl turistického spolku GGV. Svoji základnu v Międzygórzi měl Zdarsky v hotelu Tiroler Hof. Počátky vypadaly velmi slibně: v roce 1908 vzniklo sdružení zimních sportů Starków-Marianówka a o rok později také v Niemojowě. Skikluby působily také v Kladsku a Valbřichu (Wałbrzych). V meziválečném období Międzygórze disponovalo 10 hotely a hostinci, a dokonce 14 penzióny. Stály zde dvě sáňkařské dráhy, skokanský můstek, kluziště a koupaliště.

Z památkových objektů v Międzygórzi a okolí jmenujme alespoň dřevěný kostelík sv. Josefa z roku 1740. K zajímavostem v nejbližším okolí patří Pohádková zahrada (Ogród Bajek), Marianin dvůr, protipovodňová hráz na Wilczce a samotný vodopád, který spadá do skalní soutěsky s erozním kotlem.

Międzygórze je také křižovatkou turistických stezek a výhodným výchozím místem pro výlety do masivu Králického Sněžníku (s Medvědí jeskyní - Jaskinia Niedźwiedzia a lyžařským střediskem Czarna Góra) a do polské části Rychlebských hor (Góry Bialskie a Góry Złote). Naši čeští sousedé na Králickém Sněžníku pravidelně pořádají zimní táboření. Nedávno zde také proběhlo polsko-české turistické setkání v rámci celoevropských akcí nazvaných Procházka se sousedy (Walking with neighbours).

Vodopád na řece Wilczka Miedzygórze 2

Marie Sněžná na hoře Igliczna

Půvab Międzygórze objevili také poutníci, kteří sem od poloviny 18. století přicházeli k zázračné sošce P. Marie Sněžné, věrné kopii vyobrazení Panny Marie s dítětem z poutního kostela v rakouském Maria Zell. V letech 1781-1782 pro ni byl postaven barokně-klasicistní kostel, ke kterému záhy přibyla věž a v roce 1821 také ambity. Ve stejné roce vznikla dvě první zastavení křížové cesty, vedoucí od kostela na vrchol Igliczné. Stezku od protipovodňové hráze k poutnímu kostelu doprovází zastavení růžencové cesty.

K malé sošce z lipového dřeva i dnes přicházejí poutníci, lázeňští hosté, turisté i farníci z okolí. Poutní kostel na Igliczné dvakrát (1961 a 1968) navštívil biskup Karol Wojtyła. V červnu 1983 během své druhé pouti do Polska již jako papež Jan Pavel II. ve Wrocławi sošku P. Marie Sněžné vysvětil.

V blízkosti poutního kostela stojí turistická chata Na Igliczné, která vznikla přestavbou z bývalého dřevěného a zděného hostince z roku 1880. Vedle ní stála druhá chata, která se před druhou světovou válkou jmenovala Na Pěkné vyhlídce (Zur Schöne Aussicht), neboť toto místo proslulo svým jedinečným výhledem na panoráma Králického Sněžníku.

Gorzanów

Na první pohled tato vesnice na návštěvníky nezapůsobí příliš dobrým dojmem. Proslulá gorzanowská rezidence – jedno z veleděl kladské zámecké architektury – je dnes opuštěná a zpustlá. Jen čápi si postavili hnízdo na střeše této opuštěné budovy. Z okolního parku prakticky nic nezbylo, jeho kamenná zeď se hroutí, zato trávník fotbalového hřiště pod zámkem vypadá upraveně a ideálně rovně. V centru vesnice vedle starého mlýna, odkud se nese vůně mletého zrna, stojí stáčírna minerálních vod. Jediným světlým místem je pečlivě obnovená klasicistní budova knihovny a lesknoucí se střecha kostela na kopci. Pohleďme však na Gorzanów z jiné stránky...

Gorzanowskému zámku se mohlo rovnat jen nemnoho sídel v celých Sudetech. Byl postaven v roce 1570 v renesančně-manýristickém slohu, následně rozšířen na barokní v letech 1653-1657 (mj. architektem J. Carove) a později ještě dvakrát přestavěn. Má monumentální vstupní bránu (a dvě další) a vnitřní nádvoří. Vedle zámku stojí hospodářské budovy z 16-19. století.

V žalostném stavu je dnes nejproslulejší z objektů stojících v parku, tzv. Nympheum okázalý okrouhlý zahradní pavilon se čtyřmi vchody, uvnitř kdysi nádherně zdobený. Mnoho z něho nezbylo ubohé kamenné zbytky hrdinů uměleckého světa.

Počátky Gorzanowa, vesnice nad Kladskou Nysou, nelze přesně datovat (snad 11.-12. století). Víme, že v roce 1343 zde existovala stará rytířská vesnice a nevelký hrad, zničený za husitských válek. Rozvoj Gorzanowa souvisí s rodem Herbersteinů, kteří vlastnili zdejší panství a zámek do 30. let 20. století. Fridrich Herberstein byl nazýván „krvavým hrabětem“. Můžeme mluvit dokonce o dlouholetém boji nenasytného zámeckého pána s bouřícími se robotníky. Johann Hieronymus Herberstein zde založil dvorské divadlo s amatérskou i profesionální scénou, ve kterém debutoval a které vedl proslulý slezský spisovatel a herec Karl von Holtei. Počátkem 20. století se v Gorzanowě na venkovní scéně hrály pašijové hry, které se staly známé po celé Evropě. Vesnice se tehdy proměňovala v jednu velkou divadelní scénu.

Z dalších historických budov jmenujme zejména kostel sv. Marie Magdaleny ze 14. století, původně gotický, v 17. a 18. století komplexně přestavěný na raně barokní. Interiér kostela má nádhernou architektonickou a řezbářskou výzdobu v barokním a rokokovém stylu (oltář od M. I. Klahra). Vedle svatyně stojí barokní hřbitovní kaple, neohrazený celek se dvěma branami s atikami a třemi kaplemi z doby poslední přestavby. Kromě toho v osadě Muszyn stojí renesanční dvůr ze 16. století a v osadě Raczyn zbytky podobného dvora. Ve vsi je také mnoho starých domů a soch u cesty. Zajímavý je i starý smírčí kříž.

Gorzanów dobře známe ještě ze tří důvodů: minerální vody, Jan Nepomucký a další svatí. Bylo zde objeveno sedm pramenů, přičemž pouze dva využíváme (balené minerální vody Cyranka a Mineral). V letech 1969-1985 byly gorzanowské vody přechodně považovány za léčivé a svého času se na jejich bázi ve Stroni Śląském stáčela minerální voda Kryształ.

V jedné vesnici má až pět soch jednoho svatého. Neobvyklá věc! Jedná se o pražského patrona sv. Jana Nepomuckého, jehož kult se nejsilněji projevoval v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Proto v Gorzanowě najdeme dokonce pět „Nepomuků“, přičemž jednoho dokonce v ležící poloze (v kostele sv. Magdalény), což je vzácnost.

Jiní svatí se už do Gorzanowa nevešli, a proto se odstěhovali do klidu a pokoje – na svah Dubové hory (Dębowa Góra). Stojí tam poutní kaple sv. Antonína, vedle které kdysi bývávala poustevna, barokní pieta z roku 1734 a socha sv. Jana Onufria vytesaná z pískovce. Svatý Onufrius prý pomáhal plnit lidská přání a zvlášť vnímavě reagoval na prosby a modlitby těhotných dívek, které narychlo hledaly muže.

Pokud nás Gorzanów prozatím neoslovil, podívejme se na něj z místa, kde odpočívají svatí. Odtud vypadá úplně jinak - jednoduše krásně.

V Gorzanowě začíná zelená značka, která prochází vesnicemi Stara Łomnica a Huta, přes sedlo Przełęcz Spalona, kolem hory Łysoń (598 m), a končí v Bystrzyci Kłodzké.

Nowa Bystrzyca

Vesnice ležící o něco výše než Stará Bystrzyca v mnohem malebnějším údolí říčky Malé Bystrzyce svou zástavbou dosahuje až k jejímu hornímu úseku. Přestože zde vyvěrá pramen minerální vody, lázně v této vesnici zřejmě nikdy nevzniknou. Na silnici procházející vesnicí totiž panuje poměrně velký provoz, protože se jedná o nejkratší trasu na sedlo Przełęcz Spalona. Ani záměr vybudovat v Nowé Bystrzyci etnografický park kladského lidového stavitelství se nepodařilo uskutečnit.

Vesnice vznikla na počátku 14. století. První písemné zprávy o ní však pocházejí z roku 1414. Nejprve náležela soukromníkovi, později (do roku 1684) králi a nakonec byla připojena k Bystrzyci Kłodzké. Její rozvoj probíhal velmi rychle – v roce 1787 zde žilo již 500 obyvatel, kteří se živili zejména obděláváním půdy, chovem dobytka a řemesly, mj. výrobou mlýnských kamenů. Na přelomu 19. a 20. století Nowa Bystrzyca upevnila svůj zemědělsko-průmyslový charakter, který si zčásti zachovala dodnes. Tehdy zde působily lnářské dílny, vznikla pila a později papírna.

V roce 1864 byla dokončena výstavba silnice zvané Spalona Droga, jejíž přestavba v meziválečném období umožnila napojení na tzv. Sudetskou autostrádu. Cestovní ruch přes Novou Bystrzyci na sedlo Przełęcz Spalona a vrchol Jagodna se konečně mohl rozvíjet bez překážek.

Spalona Droga má zajímavou historii. Její název pochází od velkého požáru, který se v roce 1473 rozšířil od Nowé Bystrzyce a během šesti týdnů pohltil téměř celé okolí až po sedlo Przełęcz Spalona (měří 8,5 km a překonává převýšení 420 m). Nejkrásnější úsek cesty začíná hned za vesnicí, odkud silnice pohádkovými serpentinami stoupá až na samé sedlo. Pohledy, které se z ní místy otvírají, doslova berou dech. Není divu, že na Spaloné Droze bývají cyklistické horské prémie a kdysi se tu konaly automobilové závody do vrchu.

Do dnešních časů se ve vesnici zachovalo mnoho starých domů dřevěné, kamenné i smíšené konstrukce. Některé z nich by si zasloužily památkovou ochranu. Najdeme tu staleté dřevěné chalupy s pavlačemi v průčelí (výrazný vliv české lidové architektury). Lomené polovalbové střechy spatříme i na hospodářských staveních a je tu i starý statek. Nejpůsobivěji však vypadají dřevěné domy v horní části vsi, kterým modernizace neodebrala původní architektonickou podobu a jejichž půvab zdůrazňuje upravené okolí.

Na svahu uprostřed vesnice stojí dřevěný kostel z roku 1726, vedle něhož se nacházel malý, téměř o 100 let starší hřbitov. Svatyně má masivní konstrukci členitého prostorového tvaru, usazenou na vysoké kamenné podezdívce s opěrnými pilíři. Nad sedlovou střechou krytou šindelem se tyčí okázalá osmiboká vížka, jejíž zakončení připomíná byzantský sloh. K dávno neopravovanému kostelu přiléhá nevelký (dnes již polský) hřbitov ohrazený zdí s kamennou branou. Do zdi spojující kostel s kaplí pocházející z 18. století jsou zasazeny náhrobní tabule se starými německými nápisy. Interiér kostela působí dosti skromně. Sochařsko-architektonickou výzdobu doplňují polychromie a v předsíni zajímavé vitráže. Nemůžeme si nevšimnout více než 200 let starých varhan se šlapacími měchy. V čem asi tkví tajemství jejich stále dokonalého zvuku?

A ještě jedna informace pro milovníky dřevěné sakrální architektury. Podobný dřevěný kostelík, pěkně položený v jižní části Bystřických hor, stojí v Kamieńczyku. Tato lokalita však již nespadá do území, kterému se věnuje naše publikace.

Zalesie

Je to nejzapadlejší vesnička v celé bystřické oblasti a možná i v celých Sudetech. Jen stěží lze najít kousek asfaltové silnice, která by ji spojovala se světem. Ukrývá se v úzkém, hluboce zaříznutém, avšak velmi malebném údolí, jehož dnem protéká nenápadný potůček se zajímavým názvem – Drwina (výsměch, posměch). Odkud se vzal? Jak už to v horách chodí, v minulosti tento potok často býval nepředvídatelný. Jednoho květnového dne roku 1882 však se své žerty přehnal a přinesl velkou vodu. Po té spoušti Zalesie již nikdy nebylo tak lidnaté jako v dobách, kdy čítalo více než 300 obyvatel. Teď tu vnímáme ticho, ospalost a tajemno.

Zalesie láká především svým dřevěným kostelíkem s osmibokou vížkou a zajímavým interiérem. Kostelík z roku 1718 je malý, protože větší stavba by se do údolí Drwiny snad ani nevešla. Stojí na bílé podezdívce, upoutává pozornost udržovanými hnědými stěnami a šindelovou střechou. V tújovém háji na malém hřbitově u kostela vedle sebe leží sudetští Němci i osadníci, které sem osud zavál po druhé světové válce. V 60. letech minulého století novousedlíci nacházeli v dnes již zarostlém rybníku (vedle bývalého hostince) lahve s německým vínem. Mělo rosolovitou konzistenci, ale pít se dalo.

Uvnitř kostela nás čeká neobyčejný zážitek. Z nástěnných maleb na stropě lodi a kněžistě i na zábradlí kůru oči až přechází. Je to velký soubor polychromie na dřevě, čítající až 56 výjevů ze Starého a Nového zákona. Byla to tzv. „Biblia Pauperum“ (Bible chudých) určená věřícím, kteří neuměli číst. Dnes ji obdivujeme také my, milovníci umění.

Pro všechny, kteří si chtějí důkladně a chronologicky zopakovat historii biblického světa, připomeňme, že u každého výjevu je uvedeno číslo příslušného odstavce v Bibli. S její pomocí si víme rady. Neznámí tvůrci maleb, na kterých jen stěží najdeme lidové prvky, podepsali svá díla německým gotickým písmem, přičemž s pravopisem si při tom hlavu nelámali.

Zalesie má dnes jen necelých dvacet čísel. Domy vypadají jak v každé jiné vesničce Bystřických hor. Vydáme se do horní části vsi, kde stojí kamenná sloupová kaplička, a pak ještě výš (po žluté značce) do Huty, malé vesničky, jejíž obyvatelé se kdysi živili lovem lesního ptactva nebo pracovali v místní sklárně – nejstarší v na území Kladska. Ještě než vjedeme do Huty, spatříme po pravé straně lysý vrchol hory Barczowa (811 m), odkud se prý otevírá nejlepší výhled v Bystřických horách – na Kladskou kotlinu, propadlinu horní Nysy, masiv Králického Sněžníku a samozřejmě okolní Bystřické a Orlické hory. Hned potom po levé straně se budeme snažit objevit zříceninu Wilhelmovy pevnosti (Fort Wilhelma).

Překročíme-li zelenou značku, vejdeme na rovný úsek cesty, nazývaný Cestou do věčnosti (Droga Wieczność), na které narazíme na Strážníka věčnosti. Jeho kamenná socha zde stojí od roku 1872, ale co zde hlídá, nikdo neví.

Vracíme se zpět k rozcestí, z něhož vycházejí dvě turistické značky:

1.Vlevo (na sever) po žluté dojdeme ke Stanislavově cestě (Droga Stanisława, kdysi Droga Wredego). Atraktivní výhledy, které se odtud otvírají, lze přirovnat jen k úseku Sudetské autostrády mezi sedlem nad Porębou a Gniewoszowem.

  1. Vydáme-li se z rozcestí vpravo po zelené značce (okrajem tzv. Fojtské roviny - polsky Wójtowska Równia) a před zapomenutým kostelíkem s kamennou kalvárií odbočíme vlevo, dojdeme do vesnice Wójtowice. Znenadání se před námi otevře půvabné trojúhelníkové údolí se dvěma dominantami – kostelem ve tvaru pseudobaziliky a velkým luxusním rekreačním střediskem Pod Dębem.

Z Wójtowic se můžeme vydat přes Młoty a Rozcestí Pod svahem (Rozdroże pod Uboczem) do Lasówky, kde zakončíme naši pouť po příhraničních vesnicích a osadách obce Bystrzyca Kłodzka.

 

 

Na české straně

Jedním z partnerských měst obce Bystrzyca Kłodzka je Ústí nad Orlicí. Oficiální smlouva o přátelství a spolupráci byla podepsána 18. května 1994. Začněme tedy představením českého partnera.

Ústí nad Orlicí je okresní město v kraji Podorlicka v půvabném údolí na soutoku řek Tiché Orlice a Třebovky. Počátky města spadají do druhé poloviny 13. století, kdy se zde za vlády Přemysla Otakara II. začala rozrůstat stará slovanská osada Oustí. Zdrojem obživy jejích obyvatel bylo po celá staletí zemědělství a domácí tkalcovství. K rozmachu textilního a strojního průmyslu došlo až ve druhé polovině 19. století v souvislosti s výstavbou železniční tratě z Olomouce do Prahy.

Více než svou průmyslovou tradicí je Ústí nad Orlicí známé – a nejen v Česku – svou kulturní historií a významnými umělci. Jmenujme alespoň houslového virtuosa Jaroslava Kociána (1883-1950), violoncellistu Bohuše Herana (1907-1968) a ze současných osobností ilustrátora a malíře Richarda Peška či choreografku scénického tance Evu Veverkovou. Hudební a divadelní tradice udržují dnes ve městě Cecilská hudební jednota (nejstarší pěvecký sbor ve střední Evropě), komorní a dechový orchestr, dětský pěvecký sbor a divadelní soubor Vicena. Každoročně je zde pořádán festival scénického tance pod názvem Tanec, tanec.

Z množství architektonických památek připomeňme alespoň kamennou budovu Jednoty bratrské z poloviny 16. století, radnici postavenou kolem roku 1720, historické domy s podloubími na náměstí, barokní kostel z let 1770-1776, mariánský sloup z roku 1737 a secesní Hernychovu vilu.

Své stálé místo v městském kulturním kalendáři mají Staročeská pouť s více než pětasedmdesátiletou tradicí, červnová městská slavnost a předvánoční trhy. Ze zdejších sportovních akcí jsou známy mezinárodní automobilové závody do vrchu Ústecká 21 a Mistrovství České republiky v tenise mužů a žen Rieter Cup. V nedalekých Říčkách v Orlických horách se pořádají mezinárodní závody ve sjezdovém lyžování žactva. K dosavadním sportovním a rekreačním objektům ve městě, k nimž patří mj. sportovní areál, krytý bazén, kuželkářská dráha, letiště a loděnice, přibyl v roce 2000 moderní Aquapark.

Okolí Ústí nad Orlicí protkává množství pěších a cyklistických tras, vedoucích např. ke zříceninám hradů Lanšperk, Žampach, Potštejn a k částečně obnovenému hradu Litice nad Orlicí. Z města vede také vycházková trasa podél kapliček Křížové cesty, která končí u vyhlídkové věže na Andrlově chlumu.

***

Na druhém břehu Divoké Orlice se rozprostírá horská krajina, stejně pěkná jako na polské straně. Na východní straně se zdvíhá strmé pásmo Orlických hor, které je nejvyšším pohořím východních Sudet a nejdelší v celých Sudetech (kolem 50 km). Pod ním najdeme tiché a malé vesničky, které jako by neměly místo se rozvinout, neboť jim stojí v cestě hraniční řeka Divoká Orlice.

Chtěli bychom v tomto průvodci trochu popsat východní část Orlických hor, kterou velmi dobře vidíme z vrcholů a západních svahů Bystřických hor a příhraničních vesnic obce Bystrzyca Kłodzka. Představujeme proto dvě zdejší turistické trasy. Obě začínají v obci Bedřichovka a končí v okolí hraničního přechodu Bartošovice – Niemojów. První navrhovaná trasa (pro pěší a případně i turisty – po červené značce) může začít u hraničního přechodu nad Zieleńcem nebo u Masarykovy chaty na Šerlichu. Druhá trasa (pro cyklisty a motorizované turisty) vede po silnici č. 311, tedy údolím Divoké Orlice.

 

Bedřichovka – leží proti vesnici Lasówka za Divokou Orlicí a tvoří dnes jeden celek s chatovou osadou nacházející se na místě bývalé vesnice Trčkov, poprvé zmiňované v roce 1720. Podle ní byly nazvány nedaleké přírodní rezervace Trčkov-les (65 ha) a Trčkov-louka (5 ha). Ochraně zde podléhá především lesní komplex s převládajícím porostem buku a jedle, jakož i více než 200 druhů lučních rostlin.

Po modré značce jdeme na východ. Klikatá cesta nás dovede do obce Deštné v Orlických Horách - největšího lyžařského střediska v české části Orlických hor. Našli bychom zde také Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel. My však dojdeme jen na červenou značku, na níž odbočíme vlevo. Tím jsme se napojili na Jiráskovu cestu – hlavní turistickou trasu Orlických hor, která vede po téměř vyrovnaném hřebeni skoro rovnoběžně s údolím Divoké Orlice. Na trase mineme nebo překročíme více než 12 vrcholů, z nichž nejkrásnější vyhlídky jsou z Velké Deštné, Komářího vrchu a Anenského vrchu. Cestou narazíme také na tři přírodní rezervace. U první z nich (rašeliniště) stojí v lese barokní Kunštátská kaple z let 1670-1671. Druhá (také rostlinná) rezervace se nachází severovýchodně od skalnatého Komářího vrchu a třetí (Černý důl) se starým bukovým a jedlovým porostem má rozlohu více než 26 ha.

Odtud již není daleko k Haničce, nejproslulejší pevnosti českého pohraničního opevnění (na linii Ostrava – Krkonoše), budovaného v letech 1935-1938. Tyto objekty měly bránit Československo před dobyvačnými plány Třetí říše. Mnichovská smlouva však jejich význam zcela zmařila. Ironií osudu tyto mohutné objekty nakonec použili Němci v roce 1945 ke své obraně proti Rudé armádě.

Dělostřelecká tvrz Hanička se skládá ze šesti mohutných bojových bunkrů, které jsou vzájemně propojeny 2 km dlouhou sítí podzemních tunelů, umístěných ve hloubce 18 až 40 m. Komplex je doplněn více než deseti betonovými pěchotními sruby. Posádku tvrze mělo tvořit 426 vojáků. V 70. letech se české ministerstvo vnitra pevnost pokoušelo přestavět na protiatomový kryt.

Naše trasa po 27 km (asi 6 hodinách) končí na jejím nepochybně nejatraktivnějším místě, kterým je skalnaté údolí Divoké Orlice v rezervaci Zemská brána. Je to oblíbené místo českých turistů. Řeka zde opouští polsko-českou hranici a s hlasitým šuměním protéká hlubokým kamenným korytem. Cesta podél řeky trvá asi tři čtvrtě hodiny běžné chůze. Nejprve přejdeme přes kamenný můstek, potom Pašeráckou lávku na úpatí Pašerácké skály a projdeme kolem pěchotního srubu Na Potoku. Nejvyšším bodem trasy je Ledříčkova skála s jeskyní (výška 10 m), v níž se prý ukrýval legendární zbojník Orlických hor. Na konci nás čeká malý skalní labyrint s krásným výhledem do údolí.

Zbojník Ledříček žil v první polovině 19. století a stal se hrdinou mnoha legend a vyprávění. Prý se jednalo o velmi chytrého zloděje. Často vystupoval v nejrůznějších převlecích, bohatým bral a chudým dával. Legendy se zmiňují ještě o dalších dvou postavách – Kačence a Rampušákovi – osobité zbojnické dvojici „vládců“ Orlických hor.

Asi 3 km za Zemskou branou stojí na Divoké Orlici přehradní nádrž Pastviny (110 ha, délka 7 km), velmi dobře vybavené středisko letní rekreace.

Druhou z navrhovaných tras lze projet na kole nebo autem (po silnici č. 311). Z Bedřichovky jedeme do obce Černá Voda a před Bartošovicemi se před námi otevřou nádherné výhledy na svahy Bystřických a Orlických hor. Projíždíme malými a tichými vesničkami. Po druhé světové válce odtud byli odsunuti němečtí obyvatelé a půvabné, avšak ekonomicky málo atraktivní pohraniční nebylo kým osídlit. Ještěže původní české osídlení alespoň místy dosahovalo k samotné hranici.

Právě v české části údolí Divoké Orlice se počátkem 17. století rozvinulo sklářství. Zásloužil se o to Hans Friedrich, který současně vlastnil sklářské hutě v Szklarské Porębě a Sovích horách (Góry Sowie). V roce 1614 založil v lese patřícím k panství Solnice (Salnitz) sklářskou huť. Další sklárnu zřídil v lese nad obcí Jadrná (Kerndorf), která bezprostředně sousedila s Kunštátem. Postupem času se Kunštát proměnil v kompaktní sídelně-průmyslový komplex, jehož součástí se staly původně samostatné osady Bedřichovka, Trčkov, Zelenka, Jadrná, Černá Voda a Mostowice, ležící dnes na polské straně hranice. V roce 1779 navštívil Kunštát rakouský císař Josef II., který vlastnoručně pokosil malé políčko ovsa, za což mu věrní poddaní vztyčili pomník s památným nápisem.

Největší českou obcí v údolí Divoké Orlice je dnes Orlické Záhoří, které vzniklo v roce 1945 spojením vesnic a osad od Trčkova po Černou Vodu. Většina starých chalup dnes slouží převážně k rekreaci a s tím souvisí i dnešní funkce obce (jsou zde dva lyžařské vleky). V obci stojí barokní kostel sv. Jana Křtitele z let 1754-1763. V písemných pramenech se Orlické Záhoří objevilo poprvé roku 1628. Turistická dostupnost území se v roce 2005 zlepšila zásluhou nově otevřeného silničního hraničního přechodu Mostowice - Orlické Záhoří.

Projíždíme lesy a míjíme vesnice Černá Voda, Nová Ves a Podlesí, až dorazíme do Neratova, jehož počátky spadají do poloviny 16. století. V letech 1723-1733 zde byl postaven velmi originálně řešený kostel (dnes v rekonstrukci) se dvěma věžemi jako by přilepenými k jeho bokům. Ve vesnici stojí dvě památné lípy a vede odtud modrá značka k dělostřelecké tvrzi Hanička.

Do Bartošovic zbývá pouhých 6 km. Je to vesnice poprvé zmiňovaná v 1. polovině 18. století. Najdeme zde barokní kostel sv. Marie Magdaleny z let 1731-1746, barokní most z 1. poloviny 18. století a sochu sv. Jana Nepomuckého. Mezi Bartošovicemi a sousedním polským Niemojowem funguje turistický hraniční přechod. Nedaleko odtud se po proudu Divoké Orlice nachází přírodní rezervace Zemská brána.

 

Międzygórze

 Turistické zajímavosti

V Międzygórzi a jeho nejbližším okolí se nachází mnoho přírodních zajímavostí a míst, které stojí za to navštívit. Unikátem je bezesporu Pohádková zahrada (Ogród Bajek) s vyřezanými pohádkovými bytostmi.

Najdeme ji v lese nad vodopádem na říčce Wilczka, v nadmořské výšce 780 m, mezi vrcholy Toczek a Igliczna, asi 20 minut od centra Międzygórze. Tvůrcem této atrakce byl Izydor Kriestenem, který ztvárnění svých postav věnoval mnoho let. Vyřezal je prý na počest ducha hor - Krakonoše. Po 2. světové válce bylo třeba zničenou expozici opravit. V 80. letech se dostala do péče polské turistické organizace PTTK, která se o ni stará dodnes. Další zajímavostí v Międzygórzi je vodopád na říčce Wilczka, který se svojí výškou 21 m řadí k nejvyšším vodopádům v polských Sudetech. Vodopád a okolní prostor o výměře 2,8 ha byl v roce 1958 vyhlášen přírodní rezervací. Toto místo se již řadu let těší velkému zájmu turistů, kteří z vyhlídkových pěšin, teras a lávky přímo nad vodopádem mohou zblízka obdivovat jeho silný proud. Technickou památkou Międzygórze je protipovodňová hráz na říčce Wilczka, která rovněž slouží jako vyhlídkové místo. V okolí Międzygórze je mnoho míst, které se mohou stát cílem pěšího nebo cyklistického výletu. Četné turistické stezky nás vedou do okolních kopců, z nichž nejvyšší a nejznámější je Králický Sněžník (1425 m n. m.). Na lyžaře v zimě čekají výborné sněhové podmínky a připravené sjezdové a běžecké tratě. Právě zde se pravidelně koná lyžařský běh na 20 km a závody ve slalomu o pohár Králického Sněžníku.

Międzygórze, ležící na území obce Bystrzyca Kłodzka, je bezesporu jedním z nejzajímavějších míst této oblasti. Patří k nejkrásnějším horským osadám polských Sudet a plní funkci klimatických lázní. Zcela jistě lze Międzygórze považovat za sportovní, rekreační a turistické centrum obce, z něhož vedou značené stezky do Bystrzyckých hor, Bialských hor i na Králický Sněžník. V zimně jsou zde velmi dobré podmínky pro sjezdové i běžecké lyžování. Międzygórze je situováno na úpatí masivu Králického Sněžníku, v úzkém údolí říčky Wilczka a potoka Bogoryja, obklopeném vrcholy hor Smrekowiec, Igliczna, Jaworowa a Szeroka Kopa. Podnebí v Międzygórzi je mírné, vhodné pro odpočinek a rekonvalescenci.

Z historie Międzygórze své návštěvníky hostilo už v 18. století. Bylo to v době, kdy sem přicházelo mnoho poutníků, kteří se vydávali ke v kostelíku Matky Boží Sněžné, stojícímu vysoko nad osadou, na svahu hory Igliczna. Tato tradice zde přetrvala do dnešních dnů. Přímo v Międzygórzi se nachází také dřevěný kostelík sv. Josefa z 18. stol. Postupem času se Międzygórze stalo známé svým výjimečným klimatem a krásami okolní přírody. Od 19. století zde začaly vyrůstat nové dřevěné domy a penzióny, které pěkně zapadly do okolní krajiny. Jejich půvabná architektura dala Międzygórzi neobvyklý ráz, připomínající švýcarské a norské horské vesničky.

Pohádková zahrada Miedzygórze 4

 

Długopole Zdrój

 Długopole Zdrój je nevelká lázeňská a rekreační osada v polských Sudetech, která územně spadá pod obec Bystrzyca Kłodzka a spolu s Międzygórzem patří k nejpřitažlivějším místům tohoto regionu. Leží na řece Nysa Kłodzka, ve slunném údolí obklopeném lesnatými kopci Bystrzyckých hor, v nadmořské výšce 370-400 m. Klimatické podmínky, vyplývající z této výhodné polohy, přispívají k odpočinku, rehabilitaci a léčbě. Podnebí je zde mírné, s pomalými změnami teplot, mírnou zimou a nepříliš horkým létem. Další předností lázní Długopole Zdrój je jejich umístění nedaleko státní hranice a v blízkosti dopravní trasy spojující Wrocław s Kłodzkem, Bystrzycí Kłodzkou a Prahou.

Léčivé účinky

Také dnes centrum lázní tvoří park, jehož hlavní alej je oblíbenýmmístem procházek lázeňských hostů. V parku, v němž rostou mohutné borovice, tisy, javory, lípy a mnoho dalších dřevin, se nachází zajímavě architektonicky řešený lázeňský dům a nedávno zprovozněné rehabilitační středisko. U aleje stojí také pavilón s kavárnou a knihovna s čítárnou. Minerální vody v Długopoli Zdroji pocházejí ze tří pramenů nazvaných Renata, Emilia a Kazimierz.

Jedná se o hydrogenuhličitano- vápenato-sodno-hořečnaté kyselky s vysokým obsahem oxidu uhličitého, které se využívají k pitným kúrám i ke koupelím. Lázeňské zařízení poskytuje specielní léčebné procedury a četná sanatoria nabízejí komfortní podmínky a odbornou péči. Léčí se zde zejména poruchy trávícího ústrojí, nemoci krevního oběhu a mnoho dalších zdravotních potíží.

Lázně Długopole Zdrój jsou zvlášť doporučovány pro rehabilitaci pacientů po virovém zánětu jater.

Z historie

První zmínky o Długopoli pocházejí ze 14. století, avšak jeho lázeňská historie začíná v roce 1563, kdy během závalu v jedné z kamencových štol vystříkl pramen minerální vody. Tak skutečnost ztvárnila podobu tohoto místa a rozhodla o jejím budoucím charakteru. První lázeŚský dům byl otevřen v roce 1817. O několik let později vznikl park, promenáda, a první místo pro pití minerální vody.

 

 

Obec Orlické Záhoří

Obec Orlické Záhoří – www.orlickezahori.eu

při polské hranici. Malebná vesnička je rájem pro Orlické Záhoří naleznete ve střední části Orlických hor každého milovníka přírody, ideální místo pro aktivní dovolenou, pro rodiny s dětmi, nadšené sportovce, ale i pro všechny milovníky pohodové rekreace. V jejím okolí se nachází velké množství turistických, naučných a cyklistických tras, v zimě pravidelně upravované lyžařské běžecké trasy a také celá řada historických, přírodních a kulturních památek. Neváhejte si prohlédnout zdejší přírodní rezervace a lidovou architekturu v podobě mnoha roubených stavení rozsetých po okolních stráních. Příznivci prvorepublikového vojenského opevnění zajásají nad prohlídkou zdejší linie lehkého opevnění, bunkrů a dělostřeleckých tvrzí. Nezapomenutelné jsou také výhledy z vrcholových partií Orlických hor.

Mobilní průvodce na: http://m.orlickezahori.eu

 11

 

Gmina Stoszowice - www.stoszowice.pl

Obec Stoszowice se nachází v okrese Ząbkowice v Dolnoslezském vojvodství a tvoří ji vsi Budzów, Grodziszcze, Jemna, Lutomierz, Mikołajów, Przedborowa, Różana, Rudnica, Srebrna Góra, Stoszowice a Żdanów. Dominantou je horská pevnost Stříbrná hora, která je jednou z největších pevností toho typu v Evropě. Stříbrnohorská pevnost se skládá z fortů Donjon, Ostróg, Wysoka Skała a Rogowy a několika bastionů. Pevnost nechal zbudovat pruský král Fridrich II. Veliký jako reakci na útok vojsk generála Laudona. Na počátku 19. století byla pevnost obléhána napoleonskou armádou, nebyla však dobyta. Za druhé světové války byli v pevnosti vězněni polští důstojníci. Z pevnosti je krásný výhled na zajímavá místa v okolí, ale i na Orlické hory. 

 5

zámek Stoszowice

 

Bystřická země

 

Ziemia Bystrzycka - oblast ležící ve stredních Sudetech mezi Bystrickými horami (Góry Bystrzyckie) a masivem Králického Snežníku, v jižní cásti Kladské kotliny, která se vyznacuje nádhernou krajinou a cetnými památkami. Správním střediskem této oblasti je Bystrzyca Kłodzka - město malebné položené na březích řeky Nysa Kłodzka, se specifickým, dodnes zachovaným středověkým urbanistickým řešením a netypickou terasovitou zástavbou. Na příkladu staroměstské zástavby Bystrzyce Kłodzké si lze představit, jak vypadalo prostorové uspořádání středovekých slezských měst se čtvercovým náměstím s radnicí uprostřed a pravoúhlými, šachovnicově vedenými ulicemi.

Bohaté dějiny

Svou historii Bystrzyca Kłodzká začíná psát v 11. století a městská práva získala ve 13. století. Tvár mesta se v prubehu staletí menila v závislosti na funkcích, které plnilo. Jeho osud, podobně jako osudy mnoha dalších slezských regionů a měst, je nerozlučně spjat s dějinami tří národů. Po polském piastovském období nastaly časy české a pak německé nadvlády. Pod panováním Habsburků v renesanční Evropě 16. století prožívala Bystrzyca spolu s celým Slezskem období rozkvětu. Město se rozrůstalo, rozvíjela se řemesla a kvetl obchod.

Konjunkturu zastavila třicetiletá válka. Boje, rabování, požáry, morové nákazy a později přesuny napoleonských armád Bystrzyci nešetřily. Teprve v polovině 19. století nastalo oživení průmyslu: otvíraly se tkalcovské dílny, výroba kašmíru,vznikly tři závody na výrobu zápalek. V současné době je v Bystrzyci Kłodzké nejvíce zastoupen průmysl zpracování zemědělských plodin a průmysl dřevařský s příbuznými obory. Známou doménou města je výroba zápalek. Od 60. let zde v městě působí unikátní filumenistické muzeum s expozicí věnovanou dějinám rozněcování ohně. Najdeme tu řadu zajímavých exponátu - od železných křesadel ze 17. stol., přes nádherné zápalkové krabičky a nálepky z celé Evropy, až po nejrůznější zapalovače.

Město plné památek

Historii Bystrzyce Kłodzké nejlépe poznáme prostřednictvím jejích zajímavých památek. Největší pozornost si zaslouží středověké městské hradby se vstupními branami - jednou z nich je dodnes zachovalá Vodní brána (Brama Wodna). Z období středověku pochází také jedna z nejstarších památek ve měste - gotický kostel sv. Michala Archanděla. Zajímavým objektem souvisejícím s dějinami výkonu spravedlnosti je pranýř ze 16. století na malém náměstí, nazývaném Mały Rynek. V barokním slohu byla postavena kaple sv. Floriana a votivní socha sv. Trojice na hlavním náměstí - Rynku. Domy, které náměstí obklopují, pocházejí z pozdějších období. Lákavou turistickou atrakcí se po provedení statického zajištení stanou podzemní chodby pod městem. Avšak tím, co turisty do Bystrzyce Kłodzké nejvíce přitahuje, je její mnohokrát prřpomínané urbanistické řešení. Zejména Mały Rynek se svou původní zástavbou je místem jako stvořeným k pořádání různých kulturních akcí. Díky svému středověkému původu a vzhledu patří Bystrzyca Kłodzka k nejzajímavějším lokalitám v oblasti Kladska a polských Sudet.

Na turistické stezce

Z Bystrzyce Kłodzké se lze vydat do mnoha atraktivních míst blízkého i vzdáleného okolí. Nedaleké pohoří Góry Bystrzyckie jsou místem, kde se křižuje mnoho turistických stezek a tras. Častým cílem výletu je nedaleká turistická chata Jagodna ve vesnici Spalona. V samotné Bystrzyci Kłodzké láká k procházkám park v rekreačním areálu na úpatí kopce nazývaného Góra Parkowa. Nechybí ani místa pro aktivní odpočinek - Bystrzyca Kłodzká disponuje bazénem, tenisovými kurty a stadiónem. Ve měste jsou v provozu četné restaurace, kavárny a bary rychlého občerstvení.

 

OBCE ORLICKÝCH HOR

B A Č E T Í N 

Obec Bačetín, 465 m n. m., leží na trase Dobruška – Deštné v Orlických horách, v Náchodské vrchovině. Původně stará slovanská osada patřila společně s osadou Sudín ke dvoru Bačaty. Své prvenství v podhorských vesnicích získala zavedením elektřiny v roce 1930. Okolní příroda láká k procházkám i cyklistickým vyjížďkám. Pozor si alemusíte dát na „bačetínské bludičky“, o kterých se povídá, že kdo je viděl, nikdy nezapomene. Všech sedm jsou

vysoké, štíhlé plavovlásky s krásnýma udivenýma očima a tělem, které se anizemě nedotýká a končí jakýmsi mlžným oparem. Někdy pocestnému poradí cestu dobrou, jindy ho zavedou do bažin. Přejeme vám jen příjemná setkání a věřte, že o ta v Bačetíně není nouze.

 

B A R T O Š OV I C E  V   O R L .  H O R Á C H

Pohraniční obec (580 m n. m.) nad pravým břehem Divoké Orlice patří svým rekreačním charakterem mezi hojně navštěvovaná místa východní části Orlických hor. K Zemské bráně,

jednomu z nejpůvabnějších míst hor, Ledříčkově skále i Pašerácké lávce je odsud jen skok. Lyžovat v Bartošovicích začali jako jedni z prvních. V současnosti lyžařský areál Nella dává příležitost jak začínajícím lyžařům, tak i těm zkušenějším. Je zároveň ideálním místem pro zimní rekreaci rodin s dětmi. Ve středu obce stojí kostel sv. Máří Magdalény z roku 1673, který byl původně dřevěný, později kamenný. Stavební památkou je i hřbitovní brána z roku 1740. Na Vrchní Orlici se nachází kostel sv. Jana Nepomuckého a v Neratově (patřícímu k Bartošovicím) barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je v současnosti rekonstruován a právem patří mezi vyhledávaná poutní místa Orlických hor. Za svého patrona si obec, kde se nachází hraniční přechod (Bartošovice - Niemojów) do Polska, zvolila zbojníka Ledříčka,

postavu historicky doloženou z první poloviny 19. století. Tento Jánošík Orlických hor, jak je s oblibou nazýván, trápil vrchnost v širokém okolí. Rozhodně si návštěvu Bartošovic a okolí nenechte ujít. Jistě vám učaruje Divoká Orlice, která u Zemské brány proniká nádhernými peřejemi balvanitým řečištěm s četnými obřími hrnci a skalními výchozy do vnitrozemí.

 

B O H DA Š Í N

Zlákat se jistě necháte i okolní přírodou a v srpnu si nenechte ujít tradiční akci hasičů: Soutěž o Bohdašínskou proudnici.Nedaleko obce se nachází též poutní místo Rokole.Obec v nadmořské výšce480 m naleznete v podhůříOrlických hor na cestě z Dobrušky k Novému Hrádku a Olešnici v Orlických horách. Od dob středověku se v okolí obce

hledala a těžila (v letech 1446 – 1646) železná ruda. Kolem důlní jámy vznikla osada, a tak se není co divit, že se začaly šířit pověsti o permonících, skřítcích, kteří obývají podzemí Orlických hor dodnes. Obec si proto právem zvolila za pohádkového patrona právě permoníky. Země kolem Bohdašína je totiž stále plná železa. Podle pověsti bylo rčení „Boh dá šín“ pozdravem starých horníků (šín, staročesky železo). Těžní jámy dávno zanikly, jen místní znalci vám mohou ukázat, kudy vedla cesta do podzemí.

 

B O ROVÁ

Obec (620 m n. m.) se nachází v severovýchodních Čechách,v podhůří Orlických hor, téměř až na samé hranici s Polskem, pod vyhlídkovým kopcem Strážnice. Za pěkného počasí je odtud krásný výhled na Krkonoše, stolovou horu Ostaš, na polské Kladsko i na hřebeny Orlických hor. Historie obce začíná právě na nejvyšším kopci Strážnici (691 m n. m.), její důležitost byla v dávných dobách značná. Již za vlády Přemysla Otakara I. i II. obsadilituto pohraniční krajinu Charvaté, aby tento pomezní úsek strážili. Založili si první osadu při potůčku na úbočí Strážnice. První písemná zmínka o Borové je z roku 1445. Obcí protéká borovský Mezní potok. Stavitelskou raritou v Borové jsou takzvané krčkové stavby postavené z dřevěných špalíčků či polínek. Za zmínku stojí i dva chráněné památné stromy - lípa velkolistá a jasan ztepilý. V obci můžete také spatřit několik objektů těžkého opevnění. Své významné místo v novodobých dějinách naší republiky získala Borová v pohnutých letech 1935 – 1938, když se stala jedním z klíčových míst opevnění našich hranic. Pohádkovým patronem této pohraniční obce je vysloužilý voják se svým psem a pověst vám napoví, jak to s nimi dopadlo.

BY S T R É

V Náchodské pahorkatině, nedaleko Dobrušky, na trase do Orlických hor, naleznete obec Bystré (543 m n. m.), která byla vždy pověstná líhní dobrých muzikantů i čilým kulturním a společenským životem. Řada spolků i souborů (dechová hudba i ochotnické divadlo již z 18. století) si získala obdivovatele nejen doma, ale i v širokém okolí. Mezi nejvyhledávanější akce patří plesy, pouť, posvícení a v neposlední řadě i komponované „oslavy“ wag-i-novin. Navštívit můžete i sportovní areál „U Koupaliště“, obdivovat barokní farní kostel sv. Bartoloměje z roku 1718, stejně jako kapli sv. Jana Nepomuckého s přestavěnou zvonicí. Za pozornost stojí i budova Sboru církve bratrské z r. 1830, stejně jako kostel obce Zákraví, předchůdce obce Bystré. Pohádkovým patronem je kůň Viktor, který býval kdysi majetkem chalupníka Pábla. Lidskost, láska a přátelství, které vládnou v obci, to jsou vlastnosti majitele koně, které zachránily z moci pekel zakletého důstojníka. Kůň Viktor získal opět lidskou podobu, ale bysterákům věrný zůstal.

Č E S K Á Č E R M N Á

Na úpatí Orlických hor, v nadmořské výšce 520 – 570 m, obklopena hustými lesy, se nachází obec Česká Čermná. Udržované roubené chalupy, nedaleko zástavby přírodní památka „Louky“ s velkým výskytem chráněných rostlin a v neposlední řadě půvabná hájenka postavená ve slohu významného architekta Dušana Jurkoviče, to vše vás láká k návštěvě této obce. K poznání okolí můžete využít hraniční přechod do Polska – Brzozowie. Nezklamou vás ani poskytované služby, stejně jako možnost vyžití ve sportovním areálu. Obec také každoročně dodržuje lidové zvyky a pořádá masopust, velikonoční koledování, stejně jako pouť a posvícení. Právem se pyšní významným rodákem, literárním kritikem a filozofem, profesorem Univerzity Karlovy v Praze, Václavem Černým. Až budete stát nad Českou Čermnou u skály na okraji lesa, snažte se naslouchat, jestli v dáli nezní ťukání kladívek. Dodnes tu totiž tryská zlatý pramen a skřítek od zlaté skály se svými přáteli s vousy až po pás, opatruje vzácný poklad. Vždyť je také patronem obce.

DEŠTNÉ V ORLICKÝCH HORÁCH

Mezi nejvyhledávanější horská rekreační střediska patří Deštné v Orlických horách (650 m n. m.), rozkládající se v údolí Bělé a Deštenského potoka. Původně zemědělská a dřevařská osada se v 16. až 20. století stala významným sklářským centrem. Jejím pohádkovým patronem je sama vládkyně Orlických hor, princezna Kačenka. Však také můžete navštívit její zahrádku, přírodní památku, cestou na Šerlich, u silnice proti hotelu Praha. Určitě jí tam některé květiny poslal Krakonoš, který se už smířil s tím, že Kačenka odmítá jeho dvoření. Když budete mít štěstí, potkáte i jejího spoluvládce Rampušáka. Vládne horám v zimě, a když přichází jaro, loučí se a vrací vládu Kačence. Je u toho každoročně veselo. Rej masek doprovází jízdu na lyžích Rampušáka i Kačenky, je přítomno hodně diváků, hostů a samozřejmě nechybí ani účinkující, převážně z pražského divadla Ypsilonka. Proslov, na kterém si Rampušák dá vždy záležet, a také oblíbený ohňostroj jen slavnostní atmosféru potvrzují. To zase v letních měsících můžete sledovat divadelní představení místního ochotnického sboru nebo tradiční „Tavbu skla dřevem“, kterou je vzdáván hold umění sklářů.

Při návštěvě Deštného nevynechejte prohlídku Muzea zimních sportů a řemesel, zúčastnit se můžete místní poutě nebo sledovat jezdecké závody. V obci je totiž k dispozici jízdárna, kde každoročně pořádají i pobytové tábory s výukou jízdy na koních. Obdiv návštěvníků získávají udržované roubené chalupy, barokní kostel sv. Maří Magdaleny s plastikou Svaté rodiny, kostel sv. Matouše a Mariánská kaple v Dříši i obnovená křížová cesta. Setkat se můžete s velkým množstvím drobných sakrálních plastik. Deštné v Orlických horách se díky kvalitně upravovaným a zasněžovaným sjezdovkám, udržovaným běžeckým trasám a úrovni poskytovaných služeb stalo uznávaným lyžařským střediskem. Oblibu si získalo i večerní lyžování, lyžařské školy a školičky. Dostatek ubytovacích i stravovacích kapacit a parkovacích míst, víkendová doprava skibusy, to vše každoročně zvyšuje návštěvnost. Při návštěvě Deštného ve všech ročních obdobích nezapomeňte naplánovat cestu na Šerlišský Mlýn a Masarykovu chatu na Šerlichu. V létě značená cesta vede lesem plným borůvek, malin a jahod. Na vrcholu Šerlichu vám bude odměnou za výstup nezapomenutelný výhled daleko do okolí včetně polského příhraničí. Pokud využijete hraničního přechodu, můžete navštívit rekreační středisko Zieleniec. Půvabná polská lázeňská městečka jsou vám na dosah. V Deštném se nudit nebudete. Kromě sportovního a kulturního vyžití můžete podnikat výlety pěšky nebo na kole. Navštívit můžete přírodní rezervaci Bukačka a připravena je naučná stezka kolem Deštného. Budete se sem rádi vracet a možná při svých cestách potkáte prostou dívku v modrotiskové sukni. Věřte, že je to princezna Kačenka, která na své hory a jejich obyvatele nedá dopustit. K návštěvníkům, pokud neničí přírodu, se chová vždy vlídně. Nevěříte?

D O B R É

V údolí Farského potoka nedaleko Dobrušky naleznete obec Dobré (420 – 730 m n. m.). První zmínka o její existenci pochází z roku 1260 a spadá do období kolonizace lesů. Dolování železné rudy v okolí je zaznamenáno v letech 1837 – 1877. Rozvoj obce poznamenala ničivá povodeň na konci minulého století. Obec je rodištěm spisovatele a vynikajícího učitele Karla Michla (1898 – 1982), Josefa Pohla Doberského a Jaroslava Andrýse. Pro milovníky sportů je zde sportovní areál a koupaliště. Na společenském a kulturním životě obce se podílí celá řada spolků. Pohádkovým patronem Dobrého je usměvavý vodník, který však nikdy nikoho neutopil a s mlynářskými je ten nejlepší kamarád.

D O B Ř A N Y   V    O R L I C K Ý C H     H O R Á C H

V severovýchodní části Orlických hor, 630 m n. m., se nachází obec Dobřany. V roce 1361 byla majetkem pánů z Dobrušky. Na zalesněném strmém ostrohu nad levým břehem Zlatého potoka můžete objevit zbytky základů hradu, jehož počátky jsou kladeny do 12. století. Zůstává otázkou, za jakým účelem byl postaven hrad uprostřed hor. Možná sloužil jako nocležiště kupeckých karavan putujících po obchodní stezce podél Zlatého potoka. Patronem obce se proto také stal rytíř Drslavic, který se zjevuje v různých podobách, ale je zřejmé, že hlavně hlídá poklad. Na místě dřevěného kostela ze 14. století se nachází barokní kostel sv. Mikuláše z roku 1738. Zaujme vás  i roubená fara (r. 1776), kterou navštívil  V. Hek nebo M. D. Rettigová. Na okraji obce se rozprostírají rašelinné louky a prameniště, kde se vyskytují vzácné druhy rostlin. Obec proslavily v současnosti automobilové, motokrosové a motoskijöringové závody pořádané na závodišti „U Hradu“.

C H L Í S TOV

V nadmořské výšce 325 m, jihovýchodně od Nového Města nad Metují, naleznete Chlístov. Podle ústního podání se tato malá vesnička jmenovala původně Lískov, to podle lískových keřů, které hojně rostly v místě dnešní obce. Pohádkovým patronem se tak přirozeně stal neposedný skřítek lískuták, vzrůstem o něco větší než je lískový oříšek. Občas tropí neplechy, ale do společenského života obce nezasahuje, to spíš sbor dobrovolných hasičů společně s obcí pořádá taneční zábavy, dětský karneval a listopadové posvícení vždy první neděli po sv. Martinu. Obec si postupně dobudovala kanalizaci, opravila autobusovou čekárnu, provedla plynofikaci, dokončuje výstavbu vodovodu.Nezapomíná ani na sportovní vyžití a v plánu má propojení s okolními cyklostezkami – od Vršovky přes Chlístov, okolo Zákraví.

JA N OV   V   O R L I C K Ý C H   H O R Á C H

Původně tkalcovská víska (517 m n. m.) se nachází v Náchodské vrchovině severně od Dobrušky. Do roku 1848 patřila k opočenskému panství, nyní ji naleznete v rychnovském okrese. V malebné krajině v údolí Olešenky, s lesnatými svahy a návrším s unikátní vyhlídkou naleznete zachovalé horské chalupy a statky. Kdysi v nich žili zedníci, kteří si po večerech na živobytí přivydělávali tkalcovinou. Však také v Janově bylo v roce 1879 devadesátčtyři stavů. Nelze se divit, že zde bylo v roce 1947 založeno tkalcovské družstvo. V Janově i jeho součásti – obci Tisu naleznete kapli sv. Josefa, kapli Panny Marie, boží muka a pomník padlých v první světové válce. V Tisu je Sborový dům církve česko – bratrské evangelické. Patronky má Janov dvě, krásné dcery starého vodníka. Chodívaly do janovské hospody často, byly to výborné tanečnice, v kole lehounké jako pírko. Jenže, zradil je rychtářovic Jirka, a tak se zatím nikomu v obci neukázaly. Kdo ví, třeba je zahlédnete právě vy.

JAVO R N I C E

V Podorlické pahorkatině nedaleko Rychnova nad Kněžnou směrem na Rokytnici v Orlických horách se rozkládá Javornice (420 m n. m.). Nejstarší doklad o existenci této malebné vesnice v podhůří hor byl sepsán pod dohledem arcibiskupa Arnošta z Pardubic mezi rokem 1344 – 1350. Obec byla několikrát zpustošena, a to zejména v roce 1636 Švédy a roku 1801 velkou povodní. Vždy se vzpamatovala a poskytovala bezpečné zázemí svým obyvatelům. Mezi ně patřil od roku 1925 významný malíř, grafik, národní umělec Vojtěch Sedláček. V osedlané bryčce projížděl okolím Javornice a své dojmy z malebné krajiny zachytil ve svých obrazech. Stal se nejen uznávaným malířem, ale i oblíbenou postavou, která souzněla s krajinou i jejími obyvateli. Spolu se svou ženou, výtvarnicí a krajkářkou Marií Sedláčkovou, má od roku 1980 zbudován v Javornici Památník Marie a Vojtěcha Sedláčkových, galerii, která představuje jak ateliér i byt obou umělců, tak i jejich tvorbu. Část expozice představuje tvorbu etnografa, malíře a kronikáře Josefa Korejze – Blatinského. Nádherný výhled do kraje, který učaroval nejen umělcům, se vám naskytne, pokud se zastavíte na nejvyšším bodu obce Jahodové hoře (502 m n. m.). Do Javornice vám doporučujeme zavítat i v období výstav, divadelních představení nebo jezdeckých dnů. Zaujmou vás i stavba kostela sv. Jiří z roku 1787, kamenné plastiky a smírčí kříže. Cestou možná uslyšíte líbezný vílí zpěv. To javornické lesní žínky tančí v kole a věřte, že utancovat vás nechtějí. Jsou totiž patronkami této rozlehlé obce v podhůří Orlických hor.

KO U N OV

Na soutoku Zlatého a Hluckého potoka naleznete v nadmořské výšce 445 m obec Kounov. Místo, které bylo nejvíce poznamenáno ničivou povodní v červenci roku 1998, proto uvádí mezi pozoruhodnostmi soubor protipovodňových opatření nad místní částí Hluky. Obnova obydlí, úprava okolí, to je jen část činností, kterým se převážně obyvatelstvo muselo věnovat. V současnosti však obec nabízí rekreační a sportovní vyžití, v zimních měsících je k dispozici lyžařský vlek a běžecké trasy. Naleznete tady i stavby chráněné památkovým ústavem – roubenou bývalou školu a zemědělskou usedlost, objevit můžete zříceninu tvrze v místní části Šediviny. Dlouhá košile či mlžný plášť, velká hlava s obrovskými ústy. To je hejkal, patron Kounova. Trochu popleta, ale lidem neublíží, jen je tak trochu vyděsí, to aby se neřeklo. Nevěříte? Přijeďte se přesvědčit do Kounova.

L I B E R K

Při hradu Rychmburk, vystavěném ve 14. století, vznikla v roce 1310 obec (500 – 650 m n. m.). Hrad byl zbudován na úzkém a protáhlém ostrohu západně od kostela a byl chráněn na skále tesaným příkopem. Zbořen byl v roce 1458 i s původním kostelem. Dodnes je zachována cenná památka lidové architektury, roubený a šindelem obložený kostel svatého Petra a Pavla, patrně postavený na místě původního v letech 1691 – 92. Další sakrální stavby naleznete v Bělé – kostel svatého Jana Nepomuckého a v Uhřínově kostel svatého Vavřince. Znovu byly vysvěceny kapličky v Hlásce a v Prorubkách. K obci Liberk totiž náleží ještě Hláska, Bělá, Uhřínov, Rampuše a Prorubky. Převážně rekreační charakter této oblasti dokazují ve své převaze nejen rekreační chaty a chalupy, ale i čilý společenský život jejich obyvatel, majitelů a přátel. Pochmurného patrona má obec Liberk. Kostlivec držící svou hlavu v podpaží, vám ale neublíží. To živí, chamtiví a zlí lidé jsou více nebezpeční. Snad je právě tento kostlivec vyžene a po celých horách bude stejně milo a útulno. Alespoň tady, kolem Liberka se o to snaží.

L U K AV I C E

V povodí řeky Kněžné a Lukavického potoka se rozkládá obec Lukavice (360 – 420 m n. m.) patřící kdysi ke kolowratskému a kvasinskému panství. V druhé polovině 18. a 19. století se zde těžila železná ruda a obec zaznamenala nebývalý rozkvět. V současnosti převládá  zemědělský charakter obce, drobné podnikání, pestrý je kulturněspolečenský život. Nejvýznamnější kulturní památkou obce je pozdně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1783 a fara z roku 1784. Zaujme vás i památník obětem první světové války. Významnou krajinnou oblastí je opukový lom s teplomilnými, bylinnými a keřovitými porosty a louka s výskytem chráněných druhů rostlin. Pokud při návštěvě Lukavice a okolí zahlédnete černého kocoura, možná to bude právě ten pohádkový, co je patronem obce. Nepokoušejte se ho chytit, je to miláček současných lukavických koček, ale je pěkně zdivočelý.

N OV Ý H R Á D E K

V Náchodské vrchovině na úpatí severní části Orlických hor naleznete Nový Hrádek (417 – 674 m n. m.). Poznáte ho zdaleka podle vysokých „větrníků“ hlásajících do kraje, že právě tady, na kopci Šibeník, je větrná farma. Písemná zpráva z roku 1362 uvádí Hrádek jako farní ves. Rozkvětu se dočkal ke konci 13. století, kdy se stavěl hrad Frymburk, jehož zřícenina se zachovala do dnešních dnů. Hrádek byl v roce 1425 povýšen na město a od roku 1736 nese název Nový Hrádek. Městys (titul navrácen v roce 2006) se právem pyšní barokním kostelem svatého Petra a Pavla (1721 – 1723), uprostřed náměstí mariánským sloupem (1747) i kamennou kašnou (1864). Zaujme vás také pomník padlých ve světových válkách, řada pamětních křížů, zvoniček, božích muk, ale také velké množství malebných roubených a poloroubených stavení. Nový Hrádek je díky své poloze ideálním výchozím místem k pěším, cyklistickým a v zimě běžkařským výletům. Pro milovníky zimních sportů je k dispozici lyžařský areál Panská stráň a pokud nevíte, co je to „hrádouská vařečka“, stačí se podívat na internetové stránky městyse. Jestli se potkáte s podivným skřítkem s velkým nosem, ba přímo frňákem, a na ruce bude mít pouze čtyři prsty, tak se ho nebojte. Je to Frymbulín, pracovitý, spravedlivý a zručný patron Nového Hrádku, který za vykonanou práci nechce žádnou odměnu, má raději něco dobrého k jídlu. A víte, co mu nejvíce chutná? Přeci krajová specialita – kyselo. Hodným lidem neublíží, ale lumpům a neřádům dovede se svými kamarády udělat peklo na zemi.

O H N I Š OV

V podhůří Orlických hor, v kotlinatém údolí na soutoku třech potoků, naleznete obec Ohnišov (420 m n. m.). Původ názvu obce bývá odvozován od strážních ohňů, které dávaly kdysi dolů do kraje znamení o blížícím se nebezpečí nebo kupeckých karavanách, které přecházely přes naše hustě porostlé hory. Nelze se proto divit, že patronem obce se stal malý neposeda, roztomilý ohnivý rarášek, připomínající slavnou minulost obce. Pseudogotický kostel svatého Cyrila a Metoděje a na protějším kopci Masarykova škola jsou dvě dominantní stavby obce. Z pamětihodností stojí za zmínku křížek ke zrušení roboty. Významnou rodačkou je spisovatelka Pavla Buzková (1885 – 1949), která pro své romány čerpala látku ze zdejšího prostředí. Pohodu a klid naleznete v okolních malebných lesích. Poslední dubnovou sobotu se můžete zúčastnit pochodu „Cikánské toulky“, který má již tradici (od roku 1975) a potěší i ty nejmladší účastníky. Čeká na ně totiž pohádkový les a dost možná, že se tam objeví i ohnivý mužíček.

OLEŠNICE V  ORLICKÝCH  HORÁCH

V nadmořské výšce 560 – 850 metrů, při hranicích s Polskem, naleznete horské rekreační středisko Olešnice v Orlických horách. První písemná zmínka o existenci obce z 11. 6. 1354 je uložena v archivu Pražského hradu. Na městečko byla Olešnice povýšena v roce 1607 císařem Rudolfem II. Okolní příroda, louky s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin, jeden z nejvyšších vrcholů  Orlických hor Vrchmezí (1084 m n.m., ale i dva hraniční přechody vytváří dohromady ideální podmínky pro pohodovou rekreaci. Výrazně k tomu i přispívá bohatý kulturněspolečenský a sportovní život obce. Lovecký zámeček Trčků z Lípy (17. století), barokní kostel svaté Maří Magdalény z roku 1705, původně dřevěný (z roku 1503), pranýř (1718), řada sakrálních památek a zejména Utzův mechanický betlém (1910 – 1944), to jsou pamětihodnosti, které rozhodně nepřehlédněte. Pro milovníky zimních sportů je k dispozici Ski areál, kde jsou dva lyžařské vleky, půjčovna a servis lyžařského vybavení, možnost parkování i občerstvení. Král permoníků, jeden z nejbližších přátel panovnice Orlických hor princezny Kačenky, se stal pohádkovým patronem obce. Je to velmi hodný skřítek, častěji pomůže než ublíží. Pokud někde zahlédnete stříbrné kladívko se zlatou násadou, tak tam určitě je i on. Fandí totiž všem, kteří přijeli do Olešnice závodit nebo se jen rekreovat.

O R L I C K É    Z Á H O Ř Í

Při česko-polské hranici u hraničního přechodu do Mostowic se rozprostírá obec (680 – 745 m n. m.) sdružující původní obce a samoty: Trčkov, Bedřichovka, Zelenka, Jadrná, Kunštát v Čechách a Černá Voda. Byly doby, kdy hranice jakoby ani nebyla, ale jindy zas byla přísně střežena. Celé legendy se vyprávějí o pašerácích, kteří zde žili. Někteří zde přišli i o život. Pašovalo se vše, co se tehdy zrovna hodilo. Však také pašeráci, tři nejpovedenější z nich,jsou pohádkoví patroni obce. Půvabná krajina, bohaté krajiny, její malebnost a posvátnost. Tuto idylku snad jen ruší jeleni v době říje. Přesto stojí zato si je přijet poslechnout. Jste vítáni. rašelinné louky s chráněnými druhy rostlin, chráněný porost orlickohorského smrku, příležitost pro příznivce myslivosti i rybolovu, podmínky pro sjezdové a běžecké lyžování, to vše je důvodem, proč se budete do těchto míst rádi vracet. Vždy tady na vás dýchne poklid

O S E Č N I C E

První písemná zmínka o obci (545 – 700 m n.m. pochází z roku 1598, ale až od roku 1849 je Osečnice samostatnou obcí. Její součástí jsou osady Lomy, Proloh a Sekyrka. Obec leží v typicky podhorské krajině, kde na jedné straně objevíte na obzoru panorama Orlických hor, na straně druhé je při dobré viditelnosti výhled do kraje od Krkonoš, přes rovinaté okolí Hradce Králové, až po východní část Orlického pohoří. Pro klidné a tiché prostředí je obec i její okolí vyhledávaným místem zejména chalupářů, kteří přechodně počet obyvatel zdvojnásobují. Malebná zákoutí s roubenými chalupami v zimě proměňují pohled na ves jakoby na rozzářený betlém. Najdete tady příležitost ke sportovnímu vyžití, dlouhým procházkám a díky udržované tradici i společenskému vyžití (plesy, poutě, zábavy, posvícení s pondělní „zlatou hodinkou“). Nabídnout vám mohou ubytování v soukromí i penzionu. Patronkou obce je usmívající se čarodějnice se svým nerozlučným netopýrem, ale je to spíše hodná kořenářka, kterých bylo na našich horách v minulosti poměrně dost.

P Ě Č Í N

Malebná podhorská vesnička (570 m n. m.), která vznikla u strážního hradu Heřmana z Rychnova ve 13. století. V dnešní době jsou již patrné pouze zbytky kamenného zdiva nad řekou Zdobnicí. Obec si zachovala jedinečný ráz s hlubokým údolím Pěčínského potoka, kde jsou v zeleni stromů roztroušené udržované roubené chaloupky. Barokní kostel svatého Jana Křtitele (1727 – 29) stojí na místě původního, postaveného již ve 14. století a tvoří dominantu obce.Pěčínem procházejí turistické a cyklistické stezky, které vás zavedou až k Plačtivé skále na soutoku řek Zdobnice a Říčky. Krása krajiny ovlivnila tvorbu významných rodáků: malíře Jana Trampoty a sochaře Leoše Kubíčka, který je autorem zdejšího pomníku padlých v I. světové válce s bustou T. G. Masaryka. Patronem obce je tajemná černá paní, o níž koluje pověst. Určitě vám ji prozradí, až se vydáte do malebného Pěčína. Možná pocházela z hradu, ale to si zjistěte vy. Při svých toulkách můžete zavítat na sportovní akce, pálení čarodějnic nebo se vydat na malý romantický výlet vláčkem. Železnice vedepřevážně kouzelným údolím řeky  Zdobnice a cestou musíte projet dva tunely z doby Rakouska-Uherska.

P O D B Ř E Z Í

V podhůří Orlických hor, v romantickém údolí Zlatého potoka, naleznete malebnou vesnici Podbřezí (323 m n. m.). První písemná zpráva o její existenci je doložena v roce 1380. V místě dnešního zámeckého areálu byla postavena tvrz s hospodářskými budovami, obyvatelstvo tvořili drobní řemeslníci se zemědělským zázemím. V 17. století zde žila početná židovská obchodní komunita, která měla vlastní školu a synagogu. Posledním svědkem jejího působení v obci je lesní židovský hřbitov s náhrobními kameny právě ze 17. století. Dominantou vesnice je zámek Skalka, naposledy přestavěný v 18. století. V zámecké kapli jsou dodnes pořádány výstavy. Nejznámější osobností Podbřezí byl místní buditel, zámecký kaplan na Skalce Msgre. Pavel Rozínek (1867 – 1923). Také muzikant a skladatel dechové hudby Josef Hynek (1928 – 1994) proslavil své rodiště. Svou nejznámější skladbou, valčíkem „U Zlatého potoka“, vyjádřil lásku rodnému kraji. Nejen pestrost a početnost společenských, kulturních i sportovních akcí je dokladem, že titul „Vesnice roku 2006 Královéhradeckého kraje“ získala obec plným právem. Na vás je vypátrat, proč Podbřezí má patrona v osobě Helenky Mladotové, krásné dcerky rytíře Mladoty ze Solopysk.

ROKYTNICE V ORLICKÝCH HORÁCH

Nedaleko od Rokytnice v Orlických horách (580 m n. m.), směrem na Nebeskou Rybnou se rozkládá malebné Julinčino údolí. Samotnou obec tohoto jména tvoří pár chalup, ale údolí, které se táhne podél říčky Říčka téměř až k obci Říčky, je vskutku kouzelné. Tady žije i patronka Rokytnice v Orlických horách víla Julinka, pomocnice princezny Kačenky. Je dobrou patronkou všech kořenářek a bylinářů, ale vůbec nemá ráda, když někdo jen tak zbůhdarma trhá květiny, aby je pak za chvíli zahodil. Nemá sice takovou moc jako Kačenka, ale pořádný liják na vás přivolat umí. Tak si dejte pozor. První zmínka o tehdy uhlířské osadě je datována z roku 1318. V polovině 16. století zde působila sklářská huť. Původní osídlení obyvatel bylo německé, po roce 1945 bylo provedeno dosídlení českým obyvatelstvem. V roce 1712 přicházejí do Rokytnice první Židé. Období druhé světové války je však pro zbytek židovské komunity pohromou – odsunem do koncentračních táborů. Náhrobky z židovského hřbitova byly dokonce použity na dláždění dvorů v centru města. V nedávné době však prošel hřbitov částečnou rekonstrukcí a ve městě se dochoval i obytný dům, v jehož sklepení se nalézá torzo mikve. Město, které je vstupní branou do Orlických hor, vedle dochované lidové dřevěné architektury na náměstí, nenarušené přírody, kvalitních terénů pro sjezdové i běžecké lyžování, nabízí i svou pohostinnost a vlídnost. Velký význam pro sportovní život nejen města ale i pro okolí a návštěvníky z celé republiky má sportovní areál umístěný v základní škole. K dispozici kromě sportovní haly je sauna, posilovna a venkovní sportoviště. Přestavba celého školského areálu a nové vybavení školy výrazně zlepšily podmínky pro výuku téměř 300 žáků z Rokytnice a okolních obcí. Mezi pamětihodnosti města patří raně barokní zámek s nádvořím a pilířovými arkádami z druhé poloviny 16. století, farní kostel Všech Svatých postavený v letech 1679 – 84, kostel Nejsvětější Trojice postavený původně jako protestantská modlitebna v roce 1603 rodem Mauschwitzů. Zaujme vás jistě i kašna v novorenesančním slohu z roku 1886, stojící v sousedství mariánského sloupu na náměstí. Nedaleko Rokytnice v Orlických horách se nachází dělostřelecká tvrz Hanička. Byla budována jako součást našeho předválečného opevnění proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Podrobnější informace o všech zajímavostech tohoto města i okolí vám ochotně poskytne informační centrum města.

Ř Í Č K Y V ORLICKÝCH HORÁCH

Od svého založení počátkem 17. století byla obec (635 m n. m.) hlavně sídlem lesních dělníků a později sklářů. Rozptýlená horská obec se rozprostírá v údolí řeky Říčky a Hlubokého potoka a ve svazích Zakletého a Anenského vrchu. Díky své nadmořské výšce, moderní lanovce, výhodné orientaci sjezdových tratí v jejich délce i systému technického sněhu, je Ski centrum Říčky řazeno mezi přední lyžařská střediska v republice a v samotných Orlických horách patří k těm nejlepším. Ve svém pohádkovém erbu mají Říčky Rampušáka, novodobého ducha hor, spoluvládce princezny Kačenky. V zimě pro množství sněhu tuze práce přibývá, a tak pomáhá Kačence Rampušák. Je přítel a poradce lyžařů, Horské služby a lyžařských škol. Je proto více než symbolické, že právě Říčky, místo s ideálními lyžařskými podmínkami, mají ve svém pohádkovém znaku Rampušáka.

S E D L O Ň OV

První zmínka o obci (560 m n. m.) je z roku 1542. Obyvatelé byli zemědělci, pastevci a uhlíři. Při jarním tání měli povinnost se účastnit tzv. plávky dřeva jako ostatní obyvatelé vsí podél Zlatého potoka, který v Sedloňově pramení. V 18. a první polovině 19. století se rozvíjelo hlavně lnářství, tkalcování a obchod s plátnem. Později však ruční výrobu nahradily mechanické tkalcovny. V únoru 1897 byl v Sedloňově uspořádán první lyžařský závod v Orlických horách a tím byl nastartován nejen rozvoj zimních sportů, ale byly i předznamenány podmínky pro turistiku.V Sedloňově budete obdivovat upravené roubené chalupy, roubenou faru i barokní kostel Všech Svatých. Za návštěvu určitě stojí památník současné výtvarnice, řezbářky Jarmily Haldové, která také vdechla podobu princezně Kačence a ostatním pohádkovým postavičkám patronů obcí. Ten sedloňovský je pěkně rozpustilý. Je to „Polák“ - horský vítr, který fouká z Polska, někdy až od severního pólu. Dávný kronikář obce Sedloňov uvádí, že v únoru roku 1805 přišla taková vánice, že pro množství sněhu a větrno museli zavřít školu. Podobné uličnictví provádí „Polák“ často.

S L AT I N A    N A D    Z D O B N I C Í

Jednou z přirozených vstupních bran do Orlických hor je obec (420 m n. m.) Slatina nad Zdobnicí, kterou v roce 1260 založil Heřman z Drnholce. Dominantou a zároveň historickou památkou je barokní kostel Proměnění Páně s nejstarším svědkem z minulých dob, velkým zvonem z roku 1523. Obcí protéká řeka Zdobnice, která zvláště v lesních úsecích vytváří romantická zákoutí. Při vycházkách doporučujeme nevynechat návštěvu přírodní rezervace „Ve Slatinské stráni“ s bohatou květenou. Značené turistické cesty vytvářejí v zimě lákavé běžecké trasy. Obec je rodištěm herečky Národního divadla v Praze Marie Hübnerové (1865 – 1931) a sochaře Leoše Kubíčka (1887 – 1974) a jeho bratra Josefa Kubíčka. Najdete zde i obrazárnu s díly M. Holého,Trampoty, V. Sedláčka a dalších mistrů, kteří ve zdejším kraji nacházeli bohatou inspiraci. Aktivní společenský, kulturní i sportovní život obyvatel obce je příkladný. Podílí se na něm spolky i Divadelní sdružení ochotníků. Však také za patrona má obec vodní pannu, nádhernou jako velký bílý leknín. Pokud se vám ji nepodaří zahlédnout u tůně pod splavem na řece Zdobnici, určitě bude na nějakém divadelním představení. Jste srdečně zváni.

S N Ě Ž N É

V severní části Orlických hor, v nadmořské výšce od 540 do 738 metrů, leží obec Sněžné. Jako součást opočenského panství je zmíněna v roce 1544. Obcí protéká potok Skutina, který je pojmenován po nejvyšším vrcholu, kde pramení. Níže vytváří soustavu tří rybníků a pod vesnicí se vlévá do říčky Olešenky. Vedle vycházek do krásných lesů k tvrzi Skutina (1939) patří k největším turistickým lahůdkám udržované roubené chalupy z druhé poloviny 18. a 19. století. Památkově chráněná rychta, bývalá tkalcovská manufaktura, má číslo popisné 1. V roce 1961 zde bylo nalezeno více než 2500 mincí, takzvaných bílých peněz Vladislava II, které zde byly uloženy před rokem 1216. Dnes tento objekt slouží k ubytování. Pokud při svých toulkách Orlickými horami potkáte bílou lišku, tak vězte, že je právě ze Sněžného. Je totiž ve  službách samotné princezny Kačenky a stala se pohádkovým patronem Sněžného. Važte si toho,prý nosí štěstí.

VA L

Rok 1361 je uváděn jako rok první písemné zprávy o obci Val, která leží v podhůří Orlických hor v nadmořské výšce 355 metrů. Skládá se ze dvou místních částí – bývalých samostatných obcí – Val a Provoz, které dělí Valské údolí. Zde se nachází „Ondřejcův mlýn“, jehož tradice sahá až do 15. století a ve kterém rod Ondřejcových úspěšně hospodařil více jak 200 let. Atraktivnost údolí stupňují objekty dalších dochovaných mlýnů, dnes většinou rekreačních chalup. Valským údolím, které je nejzajímavějším turistickým místem obce, prochází cyklotrasa, která tvoří spojnici mezi Dobruškou a Orlickými horami. Cílem cyklistického výletu však může být i nedaleké Nové Město nad Metují. Údolí je celoročně oblíbeným místem pro procházky přírodou, které v letním období můžou vyvrcholit návštěvou areálu Přírodního divadla se 60-ti letou bohatou historií. Letní program divadla pravidelně nabízí soutěžní festival folkovéa country hudby „Orlické ozvěny“, velice oblíbenou a úspěšnou se stala přehlídka dechových hudeb „Valský dechový festival“ VAL-DECH-FEST a inspirativní setkání mladých tvůrců, festival alternativní kultury pod názvem „Babylon“. Letní nedělní odpoledne, ve znamení divadelních představení, zpříjemňují pobyt turistům i obyvatelům obce. Program kulturního léta je úzce spojen s činností místního spolku „Beseda Val“, stejně jako další život v obci ovlivňovaný spolkovou činností (SDH Val, SDH Provoz). Pohádkovým patronem obce je Strážce pomezí, muž zapalující strážní oheň, odhodlaný bránit svou strážnici. Vzbuzuje úctu k našim předkům, k jejich odvaze a statečnosti. Život na osamocené strážnici byl těžký, vyžadoval odvahu usadit se i s rodinami v tomto, tehdy ještě dost divokém kraji. Ve Valu se nikdy nudit nebudete, přijeďte se přesvědčit!

Z D O B N I C E

V Deštenské hornatině, v údolí řeky Zdobnice, leží obec (605 m n. m.) stejného názvu. První písemné zprávy pochází z roku 1550, kdy se v místě dnešní obce těžilo dřevo a plavilo se až do Kutné Hory. K obci patří: Kunčina Ves, Kačerov a Souvlastní. Vedle malebné přírody vás zaujmou dobře udržované chalupy a především nedaleká Kunštátská kaple Navštívení Panny Marie. Stojí na nejvyšším místě přímé cesty ze Zdobnice do Kunštátu. V poslední době prošla rekonstrukcí a upoutá každého procházejícího turistu. Chcete-li prožít pohodovou dovolenou, v klidu a tichém prostředí, zavítejte do Zdobnice. V zimě jsou pro vás připraveny lyžařské vleky i výborné podmínky pro běžkaře. Také ubytovací kapacity jsou vám plně k dispozici. Obec má vysloveně rekreační charakter a je ideálním výchozím bodem pro turistiku i cykloturistiku. Váš pobyt nebudou rušit ani zdobničtí čerti, i když jsou to malí, roztomilí uličníci, prostě čertí mláďata. Jako patroni obce se musí chovat velice spořádaně. Přitažlivá turistická a rekreační oblast v severovýchodních Čechách, kde se mimořádné bohatství kulturních památek snoubí s malebnou krásou krajiny – to jsou Orlické hory a Podorlicko. Vydejme se do hor, zvaných také Kačenčiny. Historie i současnost vám umožní prožít pohodovou dovolenou spojenou s poznáními i sousedního polského příhraničí. Tvrzení „U nás jako v pohádce“ vám jen chce přiblížit pestrost a nevyčerpatelnost možností, které na vás při pobytu na horách i v podhůří čekají. Dlouhou dobu se na většině území rozprostíral pohraniční prales, jen na několika místech přerušený obchodnímistezkami. Bezpečnost na nich zajišťovaly strážní hrady. Při starých cestách, zejména u říčních brodů, lze hledat počátky obcí i měst regionu.

 

 

 

P O     S T O PÁ C H    H I S T O R I E

Území Chráněné krajinné oblasti Orlické hory, na rozloze 204 km2, představuje pozoruhodně zachovalý krajinný celek, cesty za poznáním vytvářený hřebenem Orlických hor, částečně podhůřím a svahy před a za hlavním hřebenem hor v průměrné výšce 789 m n. m. Nejvyšším vrcholem hor je Velká Deštná 1115 m n. m., nejnižší místo je na řece Bělé, kde opouští území CHKO ve výšce 416 m n. m. Na svazích hlavního hřebene pramení řeky Zdobnice, Kněžná, Opočenka, Zlatý potok a říčka Bělá. Nejvýznačnější chráněná území jsou Národní přírodní rezervace Bukačka a Trčkov, fragmenty původních porostů v Orlických horách. Půvab krajiny inspiroval umělce, dovednost místních sklářů i tkalců šířila slávu krajiny i za hranicemi. Dodnes je umění sklářů prezentováno v deštenském Muzeu zimních sportů a řemesel a také díky tradiční srpnové akci Tavba skla dřevem. V obcích se stále dodržují tradice lidových zvyků, masopustů, velikonoční pomlázky, poutí. Mezi ty nejnavštěvovanější patří květnová pouť v Potštejně, Anenská v Rokytnici v Orlických horách a srpnová Porcinkule v Opočně. Také poutní místo Neratov, kostel Nanebevzetí Panny Marie a Kunštátská kaple patří k místům, která si při návštěvě Orlických hor nenechte ujít.

Vydat se můžete i po stopách pašeráků nebo Ledříčka, pověstného Jánošíka našich hor. Romantickou cestou začínající na Zemské bráně, jednom z nejromantičtějších míst Orlických hor při toku Divoké Orlice, dojdete k Pašerácké lávce, obnovené po ničivé povodni, a brzy objevíte Ledříčkovu skálu. Pokud cestou nepotkáte Kačenku, vládkyni Orlických hor s její družinou, pak vězte, že má starost se svou zahrádkou v Deštném,s lesy nebo zvířátky. Možná trošku s rošťáky čertíky a skřítky. V každé obci vám ale rádi představí svého pohádkového patrona a Kačenku s Rampušákem uvidíte příště. Nudit se nebudete.

Zimní období láká do Orlických hor stále více návštěvníků. Vládu od Kačenky přebírá Rampušák a ten nedopustí, aby na horách bylo smutno. Horská lyžařská střediska stejně jako menší obce se starají, aby vládla pohoda, byl dostatek příležitostí k provozování sportů i přátelských setkání. Ubytovací zařízení mají napilno. Lyžařské vleky, nově zbudované lanovky v Říčkách a Deštném, udržované a zasněžované sjezdovky, pestrá nabídka služeb a také uplatnění nejen pro zkušené lyžaře, ale i pro začátečníky – to vše naleznete po celém území hor. Oceníte romantiku večerního lyžování, udržované běžecké lyžařské trasy,

Sněhovou stopou Rampušáka snadnou dopravní dostupnost i víkendová spojení skibusy. Můžete fandit závodníkům na významných akcích – tradičním Skiinterkriteriu v Říčkách, závodech psích spřežení Šediváčkůvlong v Deštném, bežeckých závodech Orlický maratón i na deštenských závodech světového poháru v jízdě na skibobech. A na závěr sezóny si rozhodně nenechte ujít Loučení se zimou, kdy Rampušák předává vládu Kačence. Nechybí vystoupení herců, zpěváků, závěrečná řeč samotného Rampušáka a ohňostroj. Až rozkvetou bledulky, odložíte lyžařské vybavení a můžete plánovat výlety po cyklotrasách nebo naučných stezkách.

Tipy na výlety – zveme vás do okolí Orlických hor

Nabídka je pestrá a určitě si vyberete a zároveň zamilujete alespoň jedno z míst. Bohaté sbírky na zámcích i muzeích, magická přitažlivost poutních míst, to vše spolu s přírodou je nevyčerpatelnou studnicí k poznání. Nabízí se možnost návštěvy zámků – Častolovice, Doudleby nad Orlicí, Opočno, Rychnov nad Kněžnou, Nové Město nad Metují a Náchod. Zavítat můžete na hrad Potštejn nebo navštívit pevnosti Hanička u Rokytnice tipy na výlet nebo putování za židovskými památkami v Dobrušce, Podbřezí, Rychnově nad Kněžnou, Rokytnici v Orlických horách a Vamberku.

Rozmanitost nabídky jistě rozšíří

Další informace získáte na www.orlickehory.eu nebo v informačních střediscích regionu.v Orlických horách, Dobrošov u Náchoda nebo Boudu u Těchonína. Lákavá je návštěva Muzea hraček v Rychnově nad Kněžnou návštěva koupališť, krytých bazénů, rozhleden, a to na Rychnovsku, Novoměstsku, Náchodsku, Žamberecku nebo Ústeckoorlicku.

K poznání života obyvatel sousedního Polska, ale i jeho přírodního bohatství a dalších turistických zajímavostí vám poslouží hraniční přechody. Celodenní výlet do lázeňských středisek – Polanica, Ladek, Dušniky, Medvědí jeskyně v Klentnu nebo přímo do města Klodzko vám zpříjemní pobyt v našem regionu.Věříme ve šťastné návraty a budeme rádi, když se u nás budete cítit...…„jako v pohádce“.

 

 

Tvrz Stříbrná hora

 

Pevnost Srebrna Góra je unikátním objektem v měřítku kulturního dědictví Evropy a jednou z nejvýznamnějších atrakcí Dolního Slezska.
V době povstání (1765-1777) patřila k nejmodernějším opevněním tohoto typu v Evropě. Největší obdiv vzbuzoval a stále vzbuzuje mocný Donjon, jeden z nejzajímavějších objektů opevnění moderní doby. Pevnost Srebrna Góra však ve skutečnosti není jedním objektem, ale celým komplexem pevností stoupajících nad městem. Pevnost se skládá ze šesti fortů a několika bastionů. Hlavním jádrem je komplex bastionů s Donjonem uvnitř. Budova měla 151 pevnostních místností (kasemat) rozložených ve třech podlažích. Obrovské sklady, studny, zbrojnice, kaple, vězení, nemocnice, pekárna, pivovar, řemeslné dílny a sklady na střelný prach učinily pevnost zcela samostatnou a soběstačnou. Uvnitř bylo 3 756 vojáků, obrovské zásoby munice, paliv a potravin. V pevnosti bylo vyvrtáno 9 vrtů, včetně nejhlubší (asi 80 m) v pevnosti Ostróg. Rozsah tohoto systému a jeho umístění je důvodem zařazení mezi největší horské pevnosti Evropy. V roce 2002 založen v zemi první kulturní park pevnosti ve Srebrné Góře, organizace, která se stala klíčovým aktérem v oblasti renovace a rozvoje opevnění. V roce 2007 byla založena rekonstrukční skupina Silver Mountain - Infanterie - Regimentu z Alvenslebenu (č. 33), která odkazovala na posádku, která byla umístěna na pevnosti během francouzsko-pruské války, velmi důležitá pro propagaci pevnosti. Od té doby jsou turisté navštěvující pevnost vedeni průvodci - vojáky.

STAVBA TVRZE STŘÍBRNÁ HORA

V roce 1764 byl projektem pověřen pruský podplukovník Ludwig Wilhelm Regeler. Jeho plán, včetně odhadu nákladů, byl schválen Fryderykem Wielkim dne 29. dubna 1765. Navíc plány tvaru tvrze byly ovlivněny samotným Fryderykem Wielkim spolu s Ing. Von Gontzenbach, Vatig, Hartman, Lahr, Foris a Straub a Pinto.
Stavba trvala od roku 1765-1777 a probíhala ve třech etapách:
1765-68 - Byly postaveny centrální pevnostní prvky: Donjon, kasematy, obranné chodby a pomocné bastiony - Kleszczowy, Nowomiejski, Gwiaździsty, Górny, Dolny a Kawalierę.
1768-71 – Vybudovány forty: Rogowy, Wysoka Skała, Ostróg a jejich esplanády (předpolí) byly postaveny na podporu Donjonu.
1770-77 – Posílení Chochołow: Kazamatowa baterie, Tarasowa baterie, Reduta červené křídlo, fort Chochoł Mały, padací most Lisie, Flesz a v 1772-76 kasárna.


Pro stavbu pevnosti byla postavena pila, cihelna, vápenné pece, vodní dílo a četné dopravní cesty. Pevnostní stěny byly vyrobeny z kamene těženého na místě. Cihla sloužila pouze k dostavbě interiéru kasematy, vnitřní stěny Donjonova nádvoří a obou vstupních bran. Všechny rohy, hrany a okapy jsou vyrobeny z bílého nebo červeného pískovce.

Stavba pevnosti zaměstnávala v průměru 4000 pracovníků ze západního Německa a České republiky. Místní obyvatelstvo bylo nuceno pracovat na dopravě a výstavbě pevnosti.

Celkové stavební náklady byly odhadnuty v 18. století na 4,145 milionu tolarů. Zdroje dvacátého století dávají nižší množství 1,373,000 tolarů.

V celé tvrzi bylo celkem 299 kasemat a 54 střeleckých komor. V případě války měla jeho posádka 3 756 vojáků a v případě potřeby dokonce 5 000. Opevněné dělostřelectvo se skládalo z 264 děl, houfnic a minometů.

Každá pevnost měla vlastní studnu, byla zde také pekárna, pivovar, chovala se tu také zvířata a ve skladech bylo možné skladovat potraviny a paliva minimálně po dobu tří měsíců.

HISTORIE STŘÍBRNÉ HORY

    1765-77 - Výstavba pevnosti.
    1775 - Prapor pěchoty dorazil pod velením Franze Ludwiga de Rosiere, prvního velitele pevnosti
    1778 - Válečná ambulance během bavorské nástupnické války. Návštěva krále Fryderyka Wielkiego.
    1790 – Dále slouží jako válečná ambulance.
    1806-07 - Napoleonské války. Inspektor pevnosti generál Von Lindner nařídil veliteli von Schwerin, aby odstoupil z obrany města a pevnosti.
20. prosince 1807 - gen. Dominik Vandamme vyzývá stříbrnou posádku, aby se vzdala. Pruský generál Friedrich Wilhelm Von Gotzen nařídil přípravy na obranu pevnosti. Příchozí kapitán von Biberstein obdržel peníze na obnovu válečných škod.
4.VI.1807 - Bitva v Czerwńczyce. Sedm důstojníků a 200 francouzských vojáků bylo zajato.

16.VI.1807 - Kapitulace pevnosti v Nysi. Kapitán von Biberstein s armádou byl převelen bránit pevnost v Kladsku.
25.VI.1807 - Kapitulace pevnosti v Kladsku.
28.VI.1807 - Hlavní útok napoleonské armády na pevnost Srebrna Góra. Hrdinská obrana malé posádky. Mír v Tylża přinutil Francouze odstoupit z obležení. Díky tomu má pevnost titul NIEZDOBYTEJ.
19.I.1813 – Posádka v záloze v bojové pohotovosti. Začaly práce na rekonstrukci poválečných škod.
1.X.1838 - Rozpuštění posádky Silver Mountain. Každých šest měsíců se strážní jednotka změnila.
10.XI.1850 - Stav bojové pohotovosti.
1.I.1860 - Nařízení o likvidaci pevnosti s výjimkou Donjonu. Intervence obyvatel vladaře knížete Wilhelma proti likvidaci pevnosti.
6. listopadu 1860 - Vojáci fusilierského praporu 51. pěšího pluku vstoupili do vesnice.
 1866 - Prusko-rakouská válka. Pevnost byla naposledy ve stavu pohotovosti.
 1.X.1867 - Slavnostní pochod vojáků ze Stříbrné hory.
28. listopadu 1877 – Uzavřena historie vojenského objektu.
1869-79 - Pevnost byla využívána jako cvičná plocha pro testování nejnovějších pruských zbraní a minometů,nových výbušnin, střelného prachu.
1881 - Obchodník Eugen Juttner začal s obyvateli města pracovat, aby se objekt dal využít turisticky
1884 - Založení společnosti Srebrna Góra
1885 - Na Donjonu byla vytvořena restaurace pro 300 hostů.
1881-1914 - Pevnost je hlavní turistickou atrakcí města.
9.XI.1913 - Otevření mládežnické chaty ve Fortu.
1926-28 r. - Rekonstrukce fortu Skała, která je přestavěna na sportovní středisko policejní školy v Ząbkowicích Śl.
1930 - Zrekonstruovaný Fort Rogowy se stal rekreačním střediskem pro policii Wrocław.
1931 - Staré muzeum zbraní bylo založeno v Donjon.
15. října 1939 - otevření „Oflagu VIII b”, tábor pro válečného zajatce, polské důstojníky.
1965 – Skautská akce "Silver Mountain". Díky pomoci skautů a horníků se podařilo renovovat a rozvíjet forty: Donjon, Ostróg a Wysoka Skała.
1973 - Muzeum těžkých zbraní bylo otevřeno uvnitř pevnosti.

13.IV.1961 - Pevnost Srebrna Góra je zapsána do evidence památek pod registračním číslem 861.
20.VI.2002 - V rámci ochrany kulturního dědictví byla do první kulturní pevnostní zóny v Polsku zřízena oblast pevnosti Srebrna Góra a pozůstatky nefunkční zubatkové dráhy.
14.IV.2004 - Na základě nařízení prezidenta Polské republiky získala pevnost status památníku historie.